Psalms 88

(O cîntare. Un psalm al fiilor lui Core. Către mai marele cîntăreţilor. De cîntat cu flautul. O cîntare a lui Heman, Ezrahitul.) Doamne, Dumnezeul mîntuirii mele! Zi şi noapte strig înaintea Ta!

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

S'ajungă rugăciunea mea înaintea Ta! Ia aminte la cererile mele;

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

căci mi s'a săturat sufletul de rele, şi mi se apropie viaţa de locuinţa morţilor.

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

Sînt pus în rîndul celor ce se pogoară în groapă, sînt ca un om, care nu mai are putere.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Stau întins printre cei morţi, ca cei ucişi şi culcaţi în mormînt, de cari nu-Ţi mai aduci aminte, şi cari sînt despărţiţi de mîna Ta.

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

M'ai aruncat în groapa cea mai de jos, în întunerec, în adîncuri.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Mînia Ta mă apasă, şi mă năpădeşti cu toate valurile Tale. -

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Ai îndepărtat dela mine pe toţi prietenii mei, m'ai făcut o pricină de scîrbă pentru ei; sînt închis şi nu pot să ies.

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Mi se topesc ochii de suferinţă; în toate zilele Te chem, Doamne, şi-mi întind mînile spre Tine!

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Oare pentru morţi faci Tu minuni? Sau se scoală morţii să Te laude? -

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Se vorbeşte de bunătatea Ta în mormînt, şi de credincioşia Ta în Adînc?

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Sînt cunoscute minunile Tale în întunerec, şi dreptatea Ta în ţara uitării?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Doamne, eu îşi cer ajutorul, şi dimineaţa rugăciunea mea se înalţă la Tine.

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Pentruce, Doamne, lepezi sufletul meu? Pentruce îmi ascunzi Faţa Ta?

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Din tinereţă, sînt nenorocit şi trag să mor, sînt cuprins de spaimele Tale, şi nu ştiu ce să mai fac.

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Mînia Ta trece peste mine, spaimele Tale mă nimicesc de tot.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Ele mă înconjoară toată ziua, ca nişte ape, mă înfăşoară toate deodată.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

Ai depărtat dela mine pe prieteni şi tovarăşi; şi cei de aproape ai mei s'au făcut nevăzuţi.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]