Psalms 74

(O cîntare a lui Asaf.) Pentruce, Dumnezeule, ne lepezi pentru totdeauna? Pentruce Te mînii pe turma păşunii Tale?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Adu-Ţi aminte de poporul Tău, pe care l-ai cîştigat odinioară, pe care l-ai răscumpărat ca seminţie a moştenirii Tale! Adu-Ţi aminte de muntele Sionului, unde Îţi aveai locuinţa;

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

îndreaptă-Ţi paşii spre aceste locuri pustiite fără curmare! Vrăjmaşul a pustiit totul în locaşul Tău cel sfînt.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Protivnicii Tăi au mugit în mijlocul Templului Tău; şi-au pus semnele lor drept semne.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Parcă erau nişte oameni, cari ridică toporul într'o pădure deasă:

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

în curînd au sfărîmat toate podoabele săpate, cu lovituri de securi şi ciocane.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

Au pus foc sfîntului Tău locaş; au dărîmat şi au pîngărit locuinţa Numelui Tău.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

Ei ziceau în inima lor: ,,Să -i prăpădim pe toţi!`` Au ars toate locurile sfinte din ţară.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Semnele noastre nu le mai vedem; nu mai este niciun prooroc, şi nu mai este nimeni printre noi, care să ştie pînă cînd...

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Pînă cînd, Dumnezeule, va batjocori asupritorul, şi va nesocoti vrăjmaşul fără curmare Numele Tău?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Pentruce Îţi tragi înapoi mîna şi dreapta Ta? Scoate -o din sîn şi nimiceşte -i!

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Totuş, Dumnezeu este Împăratul meu, care din vremuri străvechi dă izbăviri în mijlocul acestei ţări.

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Tu ai despărţit marea cu puterea Ta, ai sfărîmat capetele balaurilor din ape;

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

ai zdrobit capul Leviatanului, l-ai dat să -l mănince fiarele din pustie.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Ai făcut să ţîşnească izvoare în pîraie, ai uscat rîuri, cari nu seacă.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

A Ta este ziua, a Ta este şi noaptea; Tu ai aşezat lumina şi soarele.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Tu ai statornicit toate hotarele pămîntului, Tu ai rînduit vara şi iarna.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Adu-Ţi aminte, Doamne, că vrăjmaşul Te batjocoreşte, şi un popor nechibzuit huleşte Numele Tău!

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Nu lăsa pradă fiarelor sufletul turturelei Tale, şi nu uita pe vecie viaţa nenorociţilor Tăi!

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Ai în vedere legămîntul! Căci locurile dosnice din ţară sînt pline de bîrloage de tîlhari.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Să nu se întoarcă ruşinat cel apăsat, ci nenorocitul şi săracul să laude Numele Tău!

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Scoală-te, Dumnezeule, apără-Ţi pricina! Adu-Ţi aminte de ocările, pe cari Ţi le aruncă în fiecare zi cel fără minte!

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Nu uita strigătele protivnicilor Tăi, zarva care creşte necurmat a celor ce se ridică împotriva Ta!

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.