Lamentations 3

Eu sînt omul care a văzut suferinţa supt nuiaua urgiei Lui.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
El m'a dus, m'a mînat în întunerec, şi nu în lumină.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
Numai împotriva mea îşi întinde şi îşi întoarce mîna, toată ziua.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
Mi -a prăpădit carnea şi pielea, şi mi -a zdrobit oasele.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
A făcut zid împrejurul meu, şi m'a înconjurat cu otravă şi durere.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
Mă aşează în întunerec, ca pe cei morţi pentru totdeauna.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
M'a înconjurat cu un zid, ca să nu ies; m'a pus în lanţuri grele.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
Să tot strig şi să tot cer ajutor, căci El tot nu-mi primeşte rugăciunea.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
Mi -a astupat calea cu pietre cioplite, şi mi -a strîmbat cărările.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
Mă pîndeşte ca un urs şi ca un leu într'un loc ascuns.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
Mi -a abătut căile, şi apoi s'a aruncat pe mine, şi m'a pustiit.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
Şi -a încordat arcul, şi m'a pus ţintă săgeţii Lui.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
În rărunchi mi -a înfipt săgeţile din tolba Lui.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
Am ajuns de rîsul poporului meu, şi toată ziua sînt pus în cîntece de batjocură de ei.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
M'a săturat de amărăciune, m'a îmbătat cu pelin.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
Mi -a sfărîmat dinţii cu pietre, m'a acoperit cu cenuşă.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
Mi-ai luat pacea, şi nu mai cunosc fericirea.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
Şi am zis: ,,S'a dus puterea mea de viaţă, şi nu mai am nici o nădejde în Domnul.``
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
,,Gîndeşte-Te la necazul şi suferinţa mea, la pelin şi la otravă!``
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
Cînd îşi aduce aminte sufletul meu de ele, este mîhnit în mine.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
Iată ce mai gîndesc în inima mea, şi iată ce mă face să mai trag nădejde:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
Bunătăţile Domnului nu s'au sfîrşit, îndurările Lui nu sînt la capăt,
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
ci se înoiesc în fiecare dimineaţă. Şi credincioşia Ta este atît de mare!
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
,,Domnul este partea mea de moştenire,`` zice sufletul meu; de aceea nădăjduiesc în El.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
Domnul este bun cu cine nădăjduieşte în El, cu sufletul care -L caută.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
Bine este să aştepţi în tăcere ajutorul Domnului.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
Este bine pentru om să poarte un jug în tinereţa lui.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
Să stea singur şi să tacă, pentrucă Domnul i l -a pus pe grumaz;
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
să-şi umple gura cu ţărînă, şi să nu-şi peardă nădejdea;
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
să dea obrazul celui ce -l loveşte, şi să se sature de ocări.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
Căci Domnul nu leapădă pentru totdeauna.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
Ci, cînd mîhneşte pe cineva, Se îndură iarăş de el, după îndurarea Lui cea mare:
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
căci El nu necăjeşte cu plăcere, nici nu mîhneşte bucuros pe copiii oamenilor.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
Cînd se calcă în picioarele toţi prinşii de război ai unei ţări,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
cînd se calcă dreptatea omenească în faţa Celui Prea Înalt,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
cînd este nedreptăţit un om în pricina lui, nu vede Domnul?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
Cine a spus şi s'a întîmplat ceva fără porunca Domnului?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
Nu iese din gura Celui Prea Înalt răul şi binele?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
De ce să se plîngă omul cît trăieşte? Ficare să se plîngă mai bine de păcatele lui!
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
Să luăm seama la umbletele noastre, să le cercetăm, şi să ne întoarcem la Domnul.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
Să ne înălţăm şi inimile cu mînile spre Dumnezeu din cer, zicînd:
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
,,Am păcătuit, am fost îndărătnici, şi nu ne-ai iertat!``
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
În mînia Ta, Te-ai ascuns, şi ne-ai urmărit, ai ucis fără milă.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
Te-ai învăluit într'un nor, ca să nu străbată la Tine rugăciunea noastră.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
Ne-ai făcut de batjocură şi de ocară printre popoare.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
Toţi vrăjmaşii noştri deschid gura împotriva noastră.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
De groază şi de groapă am avut parte, de prăpăd şi pustiire.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
Şivoaie de apă îmi curg din ochi din pricina prăpădului fiicei poporului meu.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
Mi se topeşte ochiul în lacrămi, necurmat şi fără răgaz,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
pînăce Domnul va privi din cer şi va vedea.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
Mă doare ochiul de plîns pentru toate fiicele cetăţii mele.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
Cei ce mă urăsc fără temei, m'au gonit ca pe o pasăre.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
Voiau să-mi nimicească viaţa într'o groapă, şi au aruncat cu pietre în mine.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
Mi-au năvălit apele peste cap şi ziceam: ,,Sînt perdut!``
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
Dar am chemat Numele Tău, Doamne, din fundul gropii.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
Tu mi-ai auzit glasul: ,,Nu-Ţi astupa urechea la suspinurile şi strigătele mele.``
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
În ziua cînd Te-am chemat, Te-ai apropiat, şi ai zis: ,,Nu te teme!``
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
Doamne, Tu ai apărat pricina sufletului meu, mi-ai răscumpărat viaţa!
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
Doamne, ai văzut apăsarea mea: fă-mi dreptate.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
Ai văzut toate răzbunările lor, toate uneltirile lor împotriva mea.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
Doamne, le-ai auzit ocările, toate uneltirile împotriva mea,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
cuvîntările protivnicilor mei, şi planurile pe cari le urzeau în fiecare zi împotriva mea.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
Uită-Te cînd stau ei jos sau cînd se scoală. Eu sînt cîntecul lor de batjocură.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
Răsplăteşte-le, Doamne, după faptele mînilor lor!
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
Împetreşte-le inima, şi aruncă blestemul Tău împotriva lor!
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
Urmăreşte -i, în mînia Ta, şi şterge -i de supt ceruri, Doamne!``
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.