Job 4

Elifaz din Teman a luat cuvîntul şi a zis:

Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

,,Dacă vom îndrăzni să-ţi vorbim, te vei supăra? Dar cine ar putea să tacă?

Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?

De multeori tu ai învăţat pe alţii, şi ai întărit mînile slăbite.

Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.

Cuvintele tale au ridicat pe cei ce se clătinau, şi ai întărit genunchii cari se îndoiau.

Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.

Şi acum, cînd este vorba de tine, eşti slab! Acum, cînd eşti atins tu, te turburi! Nu este frica ta de Dumnezeu sprijinul tău?

Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.

Nădejdea ta, nu -i neprihănirea ta?

Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?

Adu-ţi aminte, te rog: care nevinovat a perit? Cari oameni neprihăniţi au fost nimiciţi?

Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?

După cîte am văzut eu, numai cei ce ară fărădelegea şi samănă nelegiuirea îi seceră roadele!

Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.

Aceia pier prin suflarea lui Dumnezeu, nimiciţi de vîntul mîniei Lui.

Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.

Mugetul leilor încetează, dinţii puilor de lei sînt zdrobiţi!

Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.

Leul bătrîn piere din lipsă de pradă, şi puii leoaicei se risipesc.

Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.

Un cuvînt s'a furişat pînă la mine, şi urechea mea i -a prins sunetele uşoare.

Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.

În clipa cînd vedeniile de noapte frămîntă gîndul, cînd oamenii sînt cufundaţi într'un somn adînc,

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

m'a apucat groaza şi spaima, şi toate oasele mi-au tremut.

Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.

Un duh a trecut pe lîngă mine... Tot părul mi s'a sbîrlit ca ariciul...

Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.

Un chip cu o înfăţişare necunoscută era înaintea ochilor mei. Şi am auzit un glas care şoptea încetişor:

Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:

,,Fi-va omul fără vină înaintea lui Dumnezeu? Fi-va el curat înaintea Celui ce l -a făcut?

Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?

Dacă n'are încredere Dumnezeu nici în slujitorii Săi, dacă găseşte El greşeli chiar la îngerii Săi,

Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.

cu cît mai mult la cei ce locuiesc în case de lut, cari îşi trag obîrşia din ţărînă, şi pot fi zdrobiţi ca un vierme!

Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.

De dimineaţă pînă seara sînt zdrobiţi, pier pentru totdeauna, şi nimeni nu ţine seama de ei.

Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.

Li se taie firul vieţii: mor, şi tot n'au căpătat înţelepciunea!

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.