Job 26

Iov a luat cuvîntul şi a zis:
A odpovídaje Job, řekl:
,,Cît de bine ştii tu să vii în ajutorul slăbiciunii! Cum dai tu ajutor braţului fără putere!
Komu jsi napomohl? Tomu-li, kterýž nemá síly? Toho-lis retoval, kterýž jest bez moci?
Ce bune sfaturi dai tu celui fără pricepere! Ce belşug de înţelepciune dai tu la iveală!
Komu jsi rady udělil? Nemoudrému-li? Hned jsi základu dostatečně poučil?
Către cine se îndreaptă cuvintele tale? Şi al cui duh vorbeşte prin tine?
Komužs ty řeči zvěstoval? A čí duch vyšel z tebe?
Înaintea lui Dumnezeu tremură umbrele supt ape şi supt locuitorii lor;
Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají.
înaintea Lui locuinţa morţilor este goală, adîncul n'are acoperiş.
Odkryta jest propast před ním, i zahynutí není zakryto.
El întinde miazănoaptea asupra golului, şi spînzură pămîntul pe nimic.
Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem, zavěsil zemi na ničemž.
Leagă apele în norii Săi, şi norii nu se sparg supt greutatea lor.
Zavazuje vody v oblacích svých, aniž se trhá oblak pod nimi.
Acopere faţa scaunului Său de domnie, şi Îşi întinde norul peste el.
On sám zdržuje stále trůn svůj, a roztahuje na něm oblaky své.
A tras o boltă pe faţa apelor, ca hotar între lumină şi întunerec.
Cíl vyměřil rozlévání se vodám, až do skonání světla a tmy.
Stîlpii cerului se clatină, şi se înspăimîntă la ameninţarea Lui.
Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.
Prin puterea Lui turbură marea, prin priceperea Lui îi sfarmă furia.
Mocí svou rozdělil moře, a rozumností svou dutí jeho.
Suflarea Lui înseninează cerul, mîna Lui străpunge şarpele fugar.
Duchem svým nebesa ozdobil, a ruka jeho sformovala hada dlouhého.
Şi acestea sînt doar marginile căilor Sale, şi numai adierea lor uşoară ajunge pînă la noi! Dar tunetul lucrărilor Lui puternice cine -l va auzi?``
Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, což jsme slyšeli o něm. Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?