Job 22

Elifaz din Teman a luat cuvîntul şi a zis:

A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

,,Poate un om să aducă vreun folos lui Dumnezeu? Nu; ci înţeleptul nu-şi foloseşte de cît lui.

Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

Dacă eşti fără prihană, are Cel Atotputernic vre un folos? Şi dacă trăieşti fără vină, ce va cîştiga El?

Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

Pentru evlavia ta te pedepseşte El oare, şi intră la judecată cu tine?

Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

Nu -i mare răutatea ta? Şi fărădelegile tale fără număr?

Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

Luai fără pricină zăloage dela fraţii tăi, lăsai fără haine pe cei goi.

Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

Nu dădeai apă omului însetat, nu voiai să dai pîne omului flămînd.

Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

Ţara era a ta, fiindcă erai mai tare, te aşezai în ea, fiindcă erai cu vază.

Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

Dădeai afară pe văduve cu mînile goale, şi braţele orfanilor le frîngeai.

Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

Pentru aceea eşti înconjurat de curse, şi te -a apucat groaza dintr'o dată.

A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

Nu vezi dar acest întunerec, aceste ape multe cari te năpădesc?

Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

Nu este Dumnezeu sus în ceruri? Priveşte vîrful stelelor, ce înalt este!

Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

Şi tu zici: ,Ce ştie Dumnezeu? Poate să judece El prin întunerecul de nori?

Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

Îl înfăşoară norii, nu vede nimic, bolta cerească abea dacă o străbate!`

Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

Ce! vrei s'apuci pe calea străveche, pe care au urmat -o cei nelegiuiţi,

Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

cari au fost luaţi înainte de vreme, şi au ţinut cît ţine un pîrîu care se scurge?

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Ei ziceau lui Dumnezeu: ,Pleacă dela noi! Ce ne poate face Cel Atot puternic?`

Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

Şi totuş Dumnezeu le umpluse casele de bunătăţi. -Departe de mine sfatul celor răi! -

On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

Cei fără prihană vor fi martori ai căderii lor şi se vor bucura, cel nevinovat va rîde de ei

Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

şi va zice: ,Iată pe protivnicii noştri nimiciţi! Iată-le bogăţiile arse de foc!`

Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

Împrieteneşte-te dar cu Dumnezeu, şi vei avea pace; te vei bucura astfel iarăş de fericire.

Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

Primeşte învăţătură din gura Lui, şi pune-ţi la inimă cuvintele Lui.

Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

Vei fi aşezat iarăş la locul tău, dacă te vei întoarce la Cel Atot puternic, dacă depărtezi fărădelegea din cortul tău.

Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

Aruncă dar aurul în ţărînă, aruncă aurul din Ofir în prundul pîraielor!

Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

Şi atunci Cel Atot puternic va fi aurul tău, argintul tău, bogăţia ta.

Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

Atunci Cel Atot puternic va fi desfătarea ta, şi îţi vei ridica faţa spre Dumnezeu.

A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

Îl vei ruga, şi te va asculta, şi îţi vei putea împlini juruinţele.

Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

Pe ce vei pune mîna îţi va izbuti, pe cărările tale va străluci lumina.

Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

Vină smerirea, tu te vei ruga pentru ridicarea ta: Dumnezeu ajută pe cel cu ochii plecaţi.

Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

El va izbăvi chiar şi pe cel vinovat, care îşi va datora scăparea curăţiei mînilor tale.``

Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.