Job 20

Ţofar din Naama a luat cuvîntul şi a zis:

Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

,,Gîndurile mele mă silesc să răspund, şi frămîntarea mea nu-mi dă pace.

Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

Am auzit mustrări cari mă umplu de ruşine, şi din adîncul minţii mele duhul mă face să răspund.

Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

Nu ştii tu că, de mult de tot, de cînd a fost aşezat omul pe pămînt,

Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

biruinţa celor răi a fost scurtă, şi bucuria nelegiuitului numai de o clipă?

Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

Chiar dacă s'ar înălţa pînă la ceruri, şi capul i-ar ajunge pînă la nori,

Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

va pieri pentru totdeauna, ca murdăria lui, şi cei ce -l vedeau vor zice: ,Unde este?`

Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

Va sbura ca un vis, şi nu -l vor mai găsi; va pieri ca o vedenie de noapte.

Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

Ochiul care -l privea nu -l va mai privi, locul în care locuia nu -l va mai zări.

Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

Peste fiii lui vor năvăli cei săraci, şi mînile lui vor da înapoi ce a răpit cu sila.

Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

Oasele lui, pline de vlaga tinereţii, îşi vor avea culcuşul cu el în ţărînă.

Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

Dulce era răul în gura lui, îl ascundea subt limbă,

A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

îl mesteca într'una şi nu -l lăsa, îl ţinea în cerul gurii:

Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

dar hrana lui se va preface în măruntaiele lui, va ajunge în trupul lui o otravă de aspidă.

Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

Bogăţiile înghiţite le va vărsa, Dumnezeu le va scoate din pîntecele lui.

Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

Otravă de aspidă a supt, şi de aceea, limba năpîrcii îl va ucide.

Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

Nu-şi va mai plimba privirile peste pîraiele şi rîurile de miere şi de lapte,

Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

va da înapoi ce a cîştigat, şi nu va mai trage folos din cîştig; va da înapoi tot ce a luat, şi nu se va mai bucura de el,

Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

căci a asuprit pe săraci, şi i -a lăsat să piară, a dărîmat case şi nu le -a zidit la loc.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Lăcomia lui n'a cunoscut margini; dar nu va scăpa ce are mai scump.

Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

Nimic nu scapă de lăcomia lui, dar bună starea lui nu va ţinea.

Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

În mijlocul belşugului va fi în nevoie; mîna tuturor ticăloşilor se va ridica asupra lui.

Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

Şi iată, ca să -i umple pîntecele, Dumnezeu va trimete peste el focul mîniei Lui, şi -l va sătura cu o ploaie de săgeţi.

By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

Dacă va scăpa de armele de fer, îl va străpunge arcul de aramă.

Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

Îşi smulge din trup săgeata, care schinteie la ieşirea din fierea lui, şi îl apucă spaimele morţii.

Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

Toate nenorocirile sînt păstrate pentru comorile lui; va fi mistuit de un foc pe care nu -l va aprinde omul,

Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

Cerurile îi vor desveli fărădelegea, şi pămîntul se va ridica împotriva lui.

Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

Veniturile casei lui se vor perde, vor pieri în ziua mîniei lui Dumnezeu.

Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

Aceasta este soarta pe care o păstrează Dumnezeu celui rău, aceasta este moştenirea pe care i -o hotărăşte Dumnezeu.``

Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.