Psalms 17

Ouve, Senhor, a justa causa; atende ao meu clamor; dá ouvidos à minha oração, que não procede de lábios enganosos.

Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

Venha de ti a minha sentença; atendam os teus olhos à equidade.

Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

Provas-me o coração, visitas-me de noite; examinas-me e não achas iniquidade; a minha boca não transgride.

Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

Quanto às obras dos homens, pela palavra dos teus lábios eu me tenho guardado dos caminhos do homem violento.

Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

Os meus passos apegaram-se às tuas veredas, não resvalaram os meus pés.

Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

A ti, ó Deus, eu clamo, pois tu me ouvirás; inclina para mim os teus ouvidos, e ouve as minhas palavras.

Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

Faze maravilhosas as tuas beneficências, ó Salvador dos que à tua destra se refugiam daqueles que se levantam contra eles.

Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

Guarda-me como à menina do olho; esconde-me, à sombra das tuas asas,

Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

dos ímpios que me despojam, dos meus inimigos mortais que me cercam.

Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

Eles fecham o seu coração; com a boca falam soberbamente.

Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

Andam agora rodeando os meus passos; fixam em mim os seus olhos para me derrubarem por terra.

Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

Parecem-se com o leão que deseja arrebatar a sua presa, e com o leãozinho que espreita em esconderijos.

Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

Levanta-te, Senhor, detém-nos, derruba-os; livra-me dos ímpios, pela tua espada,

Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

dos homens, pela tua mão, Senhor, dos homens do mundo, cujo quinhão está nesta vida. Enche-lhes o ventre da tua ira entesourada. Fartem-se dela os seus filhos, e deem ainda os sobejos por herança aos seus pequeninos.

Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

Quanto a mim, em retidão contemplarei a tua face; eu me satisfarei com a tua semelhança quando acordar.

Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.