Job 39

Sabes tu o tempo do parto das cabras montesas, ou podes observar quando é que parem as corças?

Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

Podes contar os meses que cumprem, ou sabes o tempo do seu parto?

Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

Encurvam-se, dão à luz as suas crias, lançam de si a sua prole.

Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

Seus filhos enrijam, crescem no campo livre; saem, e não tornam para elas:

Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

Quem despediu livre o jumento montês, e quem soltou as prisões ao asno veloz,

Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

ao qual dei o ermo por casa, e a terra salgada por morada?

Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

Ele despreza o tumulto da cidade; não obedece os gritos do condutor.

Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

O circuito das montanhas é o seu pasto, e anda buscando tudo o que está verde.

To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

Quererá o boi selvagem servir-te? Ou ficará junto à tua manjedoura?

Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

Podes amarrar o boi selvagem ao arado com uma corda, ou esterroará ele após ti os vales?

Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

Ou confiarás nele, por ser grande a sua força, ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?

Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

Fiarás dele que te torne o que semeaste e o recolha à tua eira?

Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

Movem-se alegremente as asas da avestruz; mas é benigno o adorno da sua plumagem?

Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

Pois ela deixa os seus ovos na terra, e os aquenta no pó,

A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

e se esquece de que algum pé os pode pisar, ou de que a fera os pode calcar.

Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

Endurece-se para com seus filhos, como se não fossem seus; embora se perca o seu trabalho, ela está sem temor;

Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe repartiu entendimento.

Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

Quando ela se levanta para correr, zomba do cavalo, e do cavaleiro.

Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

Acaso deste força ao cavalo, ou revestiste de força o seu pescoço?

Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

Fizeste-o pular como o gafanhoto? Terrível é o fogoso respirar das suas ventas.

Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

Escarva no vale, e folga na sua força, e sai ao encontro dos armados.

Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

Ri-se do temor, e não se espanta; e não torna atrás por causa da espada.

Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

Sobre ele rangem a aljava, a lança cintilante e o dardo.

Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

Tremendo e enfurecido devora a terra, e não se contém ao som da trombeta.

S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

Toda vez que soa a trombeta, diz: Eia! E de longe cheira a guerra, e o trovão dos capitães e os gritos.

Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

É pelo teu entendimento que se eleva o gavião, e estende as suas asas para o sul?

Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

Ou se remonta a águia ao teu mandado, e põe no alto o seu ninho?

Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

Mora nas penhas e ali tem a sua pousada, no cume das penhas, no lugar seguro.

Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

Dali descobre a presa; seus olhos a avistam de longe.

Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

Seus filhos chupam o sangue; e onde há mortos, ela aí está.

Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]