Job 30

Mas agora zombam de mim os de menos idade do que eu, cujos pais teria eu desdenhado de pôr com os cães do meu rebanho.

Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

Pois de que me serviria a força das suas mãos, homens nos quais já pereceu o vigor?

Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

De míngua e fome emagrecem; andam roendo pelo deserto, lugar de ruínas e desolação.

Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

Apanham malvas junto aos arbustos, e o seu mantimento são as raízes dos zimbros.

Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

São expulsos do meio dos homens, que gritam atrás deles, como atrás de um ladrão.

Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

Têm que habitar nos desfiladeiros sombrios, nas cavernas da terra e dos penhascos.

Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

Bramam entre os arbustos, ajuntam-se debaixo das urtigas.

V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

São filhos de insensatos, filhos de gente sem nome; da terra foram enxotados.

Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

Mas agora vim a ser a sua canção, e lhes sirvo de provérbio.

Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

Eles me abominam, afastam-se de mim, e no meu rosto não se privam de cuspir.

V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

Porquanto Deus desatou a minha corda e me humilhou, eles sacudiram de si o freio perante o meu rosto.

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

ë direita levanta-se gente vil; empurram os meus pés, e contra mim erigem os seus caminhos de destruição.

Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

Estragam a minha vereda, promovem a minha calamidade; não há quem os detenha.

Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

Vêm como por uma grande brecha, por entre as ruínas se precipitam.

Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

Sobrevieram-me pavores; é perseguida a minha honra como pelo vento; e como nuvem passou a minha felicidade.

Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

E agora dentro de mim se derrama a minha alma; os dias da aflição se apoderaram de mim.

A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

De noite me são traspassados os ossos, e o mal que me corrói não descansa.

Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

Pela violência do mal está desfigurada a minha veste; como a gola da minha túnica, me aperta.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Ele me lançou na lama, e fiquei semelhante ao pó e à cinza.

Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

Clamo a ti, e não me respondes; ponho-me em pé, e não atentas para mim.

Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

Tornas-te cruel para comigo; com a força da tua mão me persegues.

Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

Levantas-me sobre o vento, fazes-me cavalgar sobre ele, e dissolves-me na tempestade.

Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

Pois eu sei que me levarás à morte, e à casa do ajuntamento destinada a todos os viventes.

Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

Contudo não estende a mão quem está a cair? Ou não clama por socorro na sua calamidade?

Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

Não chorava eu sobre aquele que estava aflito? Ou não se angustiava a minha alma pelo necessitado?

Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

Todavia aguardando eu o bem, eis que me veio o mal, e esperando eu a luz, veio a escuridão.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

As minhas entranhas fervem e não descansam; os dias da aflição me surpreenderam.

Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

Denegrido ando, mas não do sol; levanto-me na congregação, e clamo por socorro.

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Tornei-me irmão dos chacais, e companheiro dos avestruzes.

Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

A minha pele enegrece e se me cai, e os meus ossos estão queimados do calor.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Pelo que se tornou em pranto a minha harpa, e a minha flauta em voz dos que choram.

A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.