Job 11

Então respondeu Zofar, o naamatita, dizendo:

A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

Não se dará resposta à multidão de palavras? Ou será justificado o homem falador?

Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

Acaso as tuas jactâncias farão calar os homens? E zombarás tu sem que ninguém te envergonhe?

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Pois dizes: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.

Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

Mas, na verdade, oxalá que Deus falasse e abrisse os seus lábios contra ti,

Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

e te fizesse saber os segredos da sabedoria, pois é multiforme o seu entendimento; sabe, pois, que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniquidade.

Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

Poderás descobrir as coisas profundas de Deus, ou descobrir perfeitamente o Todo-Poderoso?

Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

Como as alturas do céu é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? Mais profunda é ela do que a sepultura; que poderás tu saber?

Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

Mais comprida é a sua medida do que a terra, e mais larga do que o mar.

Delší jest míra její než země, a širší než moře.

Se ele passar e prender alguém, e chamar a juízo, quem o poderá impedir?

Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

Pois ele conhece os homens vãos; e quando vê a iniquidade, não atentará para ela?

Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

Mas o homem vão adquirirá entendimento, quando a cria do asno montês nascer homem.

Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

Se tu preparares o teu coração, e estenderes as mãos para ele;

Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

se há iniquidade na tua mão, lança-a para longe de ti, e não deixes a perversidade habitar nas tuas tendas;

Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

então levantarás o teu rosto sem mácula, e estarás firme, e não temerás.

Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

Pois tu te esquecerás da tua miséria; apenas te lembrarás dela como das águas que já passaram.

Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

E a tua vida será mais clara do que o meio-dia; a escuridão dela será como a alva.

K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

E terás confiança, porque haverá esperança; olharás ao redor de ti e repousarás seguro.

Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

Deitar-te-ás, e ninguém te amedrontará; muitos procurarão obter o teu favor.

A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

Mas os olhos dos ímpios desfalecerão, e para eles não haverá refúgio; a sua esperança será o expirar.

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.