Job 10

Tendo tédio à minha vida; darei livre curso à minha queixa, falarei na amargura da minha alma:

Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.

Direi a Deus: Não me condenes; faze-me saber por que contendes comigo.

Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?

Tens prazer em oprimir, em desprezar a obra das tuas mãos e favorecer o desígnio dos ímpios?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

Tens tu olhos de carne? Ou vês tu como vê o homem?

Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?

São os teus dias como os dias do homem? Ou são os teus anos como os anos de um homem,

Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,

para te informares da minha iniquidade, e averiguares o meu pecado,

Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?

ainda que tu sabes que eu não sou ímpio, e que não há ninguém que possa livrar-me da tua mão?

Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.

As tuas mãos me fizeram e me deram forma; e te voltas agora para me consumir?

Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.

Lembra-te, pois, de que do barro me formaste; e queres fazer-me tornar ao pó?

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Não me vazaste como leite, e não me coalhaste como queijo?

Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?

De pele e carne me vestiste, e de ossos e nervos me teceste.

Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.

Vida e misericórdia me tens concedido, e a tua providência me tem conservado o espírito.

Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.

Contudo ocultaste estas coisas no teu coração; bem sei que isso foi o teu desígnio.

Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.

Se eu pecar, tu me observas, e da minha iniquidade não me absolverás.

Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.

Se for ímpio, ai de mim! Se for justo, não poderei levantar a minha cabeça, estando farto de ignomínia, e de contemplar a minha miséria.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Se a minha cabeça se exaltar, tu me caças como a um leão feroz; e de novo fazes maravilhas contra mim.

Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.

Tu renovas contra mim as tuas testemunhas, e multiplicas contra mim a tua ira; reveses e combate estão comigo.

Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.

Por que, pois, me tiraste da madre? Ah! Se então tivera expirado, e olhos nenhuns me vissem!

Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,

Então fora como se nunca houvera sido; e da madre teria sido levado para a sepultura.

A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.

Não são poucos os meus dias? Cessa, pois, e deixa-me, para que por um pouco eu tome alento;

Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,

antes que me vá para o lugar de que não voltarei, para a terra da escuridão e das densas trevas,

Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,

terra escuríssima, como a própria escuridão, terra da sombra trevosa e do caos, e onde a própria luz é como a escuridão.

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.