II Corinthians 3

Começamos outra vez a recomendar-nos a nós mesmos? Ou, porventura, necessitamos, como alguns, de cartas de recomendação para vós, ou de vós?

Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným?

Vós sois a nossa carta, escrita em nossos corações, conhecida e lida por todos os homens,

List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.

sendo manifestos como carta de Cristo, ministrada por nós, e escrita, não com tinta, mas com o Espírito do Deus vivo, não em tábuas de pedra, mas em tábuas de carne do coração.

Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.

E é por Cristo que temos tal confiança em Deus;

Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,

não que sejamos capazes, por nós, de pensar alguma coisa, como de nós mesmos; mas a nossa capacidade vem de Deus,

Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.

o qual também nos capacitou para sermos ministros duma nova aliança, não da letra, mas do espírito; porque a letra mata, mas o espírito vivifica.

Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje.

Ora, se o ministério da morte, gravado com letras em pedras, veio em glória, de maneira que os filhos de Israel não podiam fixar os olhos no rosto de Moisés, por causa da glória do seu rosto, a qual se estava desvanecendo,

A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,

como não será de maior glória o ministério do espírito?

I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?

Porque, se o ministério da condenação tinha glória, muito mais excede em glória o ministério da justiça.

Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti.

Pois na verdade, o que foi feito glorioso, não o é em comparação com a glória inexcedível.

Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování.

Porque, se aquilo que se desvanecia era glorioso, muito mais glorioso é o que permanece.

Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.

Tendo, pois, tal esperança, usamos de muita clareza no falar.

Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme,

Não como Moisés, que punha um véu sobre o rosto, para que os filhos de Israel não firmassem os olhos na terminação do que é abolido.

A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.

Mas o entendimento deles ficou cego. Pois até o dia de hoje, quando se faz a leitura da antiga aliança, o mesmo véu permanece, que em Cristo é abolido.

Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá.

Mas, até o dia de hoje, quando Moisés é lido, o véu está posto sobre o coração deles.

Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci.

Contudo, quando se voltar ao Senhor, o véu será removido.

Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření.

Ora, o Senhor é aquele Espírito; e onde o Espírito do Senhor está, aí está a liberdade.

Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda.

Mas todos nós, com rosto descoberto, contemplando como num espelho a glória do Senhor, somos transformados de glória em glória na mesma imagem, como pelo Espírito do Senhor.

My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.