Psalms 90

En bønn av Moses, den Guds mann. Herre! Du har vært oss en bolig fra slekt til slekt.

Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.

Før fjellene blev til, og du skapte jorden og jorderike, ja fra evighet til evighet er du, Gud.

Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.

Du byder mennesket vende tilbake til støv og sier: Vend tilbake, I menneskebarn!

Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.

For tusen år er i dine øine som den dag igår når den farer bort, som en vakt om natten.

Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.

Du skyller dem bort, de blir som en søvn. Om morgenen er de som det groende gress;

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

om morgenen blomstrer det og gror, om aftenen visner det og blir tørt.

Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.

For vi har gått til grunne ved din vrede, og ved din harme er vi faret bort med forferdelse.

Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.

Du har satt våre misgjerninger for dine øine, vår skjulte synd for ditt åsyns lys.

Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.

For alle våre dager er bortflyktet i din vrede; vi har levd våre år til ende som et sukk.

Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.

Vårt livs tid, den er sytti år og, når der er megen styrke, åtti år, og dets herlighet er møie og tomhet; for hastig blev vi drevet fremad, og vi fløi avsted.

Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.

Hvem kjenner din vredes styrke og din harme, således som frykten for dig krever?

Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?

Lær oss å telle våre dager, at vi kan få visdom i hjertet!

Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.

Vend om, Herre! Hvor lenge? Ha medynk med dine tjenere!

Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.

Mett oss, når morgenen kommer, med din miskunnhet, så vil vi juble og være glade alle våre dager!

Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.

Gled oss så mange dager som du har plaget oss, så mange år som vi har sett ulykke!

Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.

La din gjerning åpenbares for dine tjenere og din herlighet over deres barn!

Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.

Og Herrens, vår Guds liflighet være over oss, og våre henders gjerning fremme du for oss, ja, våre henders gjerning, den fremme du!

Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.