Psalms 88

En sang; en salme av Korahs barn; til sangmesteren; efter Mahalat leannot; en læresalme av Heman, esrahitten.

Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.

Herre, min frelses Gud! Om dagen og om natten roper jeg for dig.

Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.

La min bønn komme for ditt åsyn, bøi ditt øre til mitt klagerop!

Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.

For min sjel er mett av ulykker, og mitt liv er kommet nær til dødsriket.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Jeg aktes like med dem som farer ned i hulen; jeg er som en mann uten kraft,

Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.

frigitt som en av de døde, lik de ihjelslagne som ligger i graven, som du ikke mere kommer i hu, fordi de er skilt fra din hånd.

Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.

Du har lagt mig i dypenes hule, på mørke steder, i avgrunner.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Din vrede tynger på mig, og med alle dine bølger trenger du mig. Sela.

Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.

Du har drevet mine kjenninger langt bort fra mig, du har gjort mig vederstyggelig for dem; jeg er stengt inne og kommer ikke ut.

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Mitt øie er vansmektet av elendighet; jeg har påkalt dig, Herre, hver dag, jeg har utbredt mine hender til dig.

Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.

Mon du gjør undergjerninger for de døde, eller mon dødninger står op og priser dig? Sela.

Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.

Mon der fortelles i graven om din miskunnhet, i avgrunnen om din trofasthet?

I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?

Mon din undergjerning blir kjent i mørket, og din rettferdighet i glemselens land?

Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?

Men jeg roper til dig, Herre, og om morgenen kommer min bønn dig i møte.

Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.

Hvorfor, Herre, forkaster du min sjel? Hvorfor skjuler du ditt åsyn for mig?

Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?

Elendig er jeg og døende fra ungdommen av; jeg bærer dine redsler, jeg må fortvile.

Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.

Din vredes luer har gått over mig, dine redsler har tilintetgjort mig.

Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.

De har omgitt mig som vann hele dagen, de har omringet mig alle sammen. Du har drevet venn og næste langt bort fra mig; mine kjenninger er det mørke sted.

Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]