Psalms 86

En bønn av David. Bøi, Herre, ditt øre, svar mig! for jeg er elendig og fattig.

Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

Bevar min sjel! for jeg er from. Frels din tjener, du min Gud, ham som setter sin lit til dig!

Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

Vær mig nådig, Herre! for til dig roper jeg hele dagen.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

Gled din tjeners sjel! for til dig, Herre, løfter jeg min sjel.

Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

For du, Herre, er god og villig til å forlate og rik på miskunnhet mot alle dem som påkaller dig.

Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

Vend øret, Herre, til min bønn, og merk på mine inderlige bønners røst!

Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

På min nøds dag kaller jeg på dig, for du svarer mig.

V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

Ingen er som du blandt gudene, Herre, og intet er som dine gjerninger.

Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

Alle hedningene, som du har skapt, skal komme og tilbede for ditt åsyn, Herre, og ære ditt navn.

Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

For du er stor og den som gjør undergjerninger; du alene er Gud.

Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

Lær mig, Herre, din vei! Jeg vil vandre i din sannhet. Gi mig et udelt hjerte til å frykte ditt navn!

Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

Jeg vil prise dig, Herre min Gud, av hele mitt hjerte, og jeg vil ære ditt navn evindelig.

I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

For din miskunnhet er stor over mig, og du har utfridd min sjel av det dype dødsrike.

Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

Gud! Overmodige har reist sig imot mig, og en hop av voldsmenn står mig efter livet, og de har ikke dig for øie.

Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

Men du, Herre, er en barmhjertig og nådig Gud, langmodig og rik på nåde og sannhet.

Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

Vend dig til mig og vær mig nådig, gi din tjener din styrke og frels din tjenestekvinnes sønn!

Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

Gjør et tegn med mig til det gode, forat mine avindsmenn kan se det og bli til skamme, fordi du, Herre, har hjulpet mig og trøstet mig.

Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.