Psalms 81

Til sangmesteren, efter Gittit; av Asaf.

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

Juble for Gud, vår styrke, rop med glede for Jakobs Gud!

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Stem i sang og la pauken lyde, den liflige citar tillikemed harpen!

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Støt i basun i måneden, ved fullmånen, på vår høitids dag!

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

For det er en lov for Israel, en rett for Jakobs Gud.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Han satte det til et vidnesbyrd i Josef da han drog ut gjennem Egyptens land. - Jeg hørte en røst som jeg ikke kjente:

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Jeg fridde hans skulder fra byrden, hans hender slapp fri fra bærekurven.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

I nøden ropte du, og jeg fridde dig ut; jeg svarte dig, skjult i tordenskyen, jeg prøvde dig ved Meriba-vannene. Sela.

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

Hør, mitt folk, og jeg vil vidne for dig! Israel, o, at du vilde høre mig:

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Det skal ikke være nogen fremmed gud hos dig, og du skal ikke tilbede utlendingens gud.

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Jeg er Herren din Gud, som førte dig op av Egyptens land; lukk din munn vidt op, at jeg kan fylle den!

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Men mitt folk hørte ikke min røst, og Israel vilde ikke lyde mig.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Så lot jeg dem fare i sitt hjertes hårdhet, forat de skulde vandre i sine egne onde råd.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

O, at mitt folk vilde høre mig, og at Israel vilde vandre på mine veier!

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Om en liten stund vilde jeg da ydmyke deres fiender og vende min hånd imot deres motstandere.

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

De som hater Herren, skulde smigre for dem, og deres tid skulde vare evindelig. Og han skulde fø dem med den beste hvete, og jeg skulde mette dig med honning fra klippen.

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]