Psalms 64

Til sangmesteren; en salme av David.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Hør, Gud, min røst når jeg klager, bevar mitt liv for fiendens skremsel!

Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

Skjul mig for de ondes lønnlige råd, for illgjerningsmenns larmende hop,

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

som hvesser sin tunge som et sverd, legger på buen sin pil, det bitre ord,

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

for å skyte den uskyldige i lønndom; med ett skyter de ham og frykter ikke.

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

De gjør sitt onde råd fast; de forteller hvorledes de vil legge skjulte snarer; de sier: Hvem ser dem?

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

De uttenker ugjerninger: Vi er ferdige, tanken er uttenkt - og menneskenes tanker og hjerter er dype.

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

Da skyter Gud dem; med ett kommer pilen; slaget har rammet dem.

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

Og de blir nedstyrtet, deres tunge kommer over dem; alle de som ser på dem, ryster på hodet.

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

Og alle mennesker frykter og forkynner Guds gjerning, og de forstår hans verk. Den rettferdige gleder sig i Herren og tar sin tilflukt til ham, og alle opriktige av hjertet priser sig lykkelige.

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]