Psalms 56

Til sangmesteren; efter "Den målløse due på de fjerne steder"; av David; en gyllen sang da filistrene grep ham i Gat.

Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.

Vær mig nådig, Gud! for mennesker vil opsluke mig; hele dagen trenger de mig med krig.

Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.

Mine fiender søker å opsluke mig hele dagen; for mange er de som strider mot mig i overmot.

Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.

På den dag jeg frykter, setter jeg min lit til dig.

Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.

Ved Gud priser jeg hans ord; til Gud setter jeg min lit, jeg frykter ikke; hvad skulde kjød kunne gjøre mig?

Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.

Hele dagen forvender de mine ord; alle deres tanker er mig imot til det onde.

Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.

De slår sig sammen, de lurer, de tar vare på mine trin, fordi de står mig efter livet.

Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.

Skulde de undslippe tross sin ondskap? Støt folkeslag ned i vrede, Gud!

Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.

Hvor ofte jeg har flyktet, det har du tellet; mine tårer er gjemt i din flaske; står de ikke i din bok?

Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?

Da skal mine fiender vende tilbake, på den dag jeg roper; dette vet jeg at Gud er med mig.

A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.

Ved Gud priser jeg ordet; ved Herren priser jeg ordet.

Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.

Til Gud setter jeg min lit, jeg frykter ikke; hvad skulde et menneske kunne gjøre mig?

V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.

På mig, Gud, hviler løfter til dig; jeg vil betale dig med takksigelser. For du har fridd min sjel fra døden, ja mine føtter fra fall, så jeg kan vandre for Guds åsyn i de levendes lys.

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]