Psalms 55

Til sangmesteren; med strengelek; en læresalme av David.

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

Vend øret, Gud, til min bønn, og skjul dig ikke for min inderlige begjæring!

Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

Gi akt på mig og svar mig! Mine sorgfylte tanker farer hit og dit, og jeg må stønne,

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

for fiendens røst, for den ugudeliges undertrykkelse; for de velter elendighet over mig, og i vrede forfølger de mig.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

Mitt hjerte bever i mitt bryst, og dødens redsler er falt på mig.

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

Frykt og beven kommer over mig, og forferdelse legger sig over mig.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

Og jeg sier: Gid jeg hadde vinger som duen! Da vilde jeg flyve bort og feste bo.

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

Se, jeg vilde flykte langt bort, jeg vilde ta herberge i ørkenen. Sela.

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

Jeg vilde i hast søke mig et tilfluktssted for den rasende vind, for stormen.

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

Opsluk dem, Herre, kløv deres tungemål! For jeg ser vold og kiv i byen.

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

Dag og natt vandrer de omkring den på dens murer, og elendighet og ulykke er inneni den.

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

Fordervelse er inneni den, og undertrykkelse og svik viker ikke fra dens torv.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

For ikke er det en fiende som håner mig, ellers vilde jeg bære det; ikke er det min avindsmann som ophøier sig over mig, ellers vilde jeg skjule mig for ham;

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

men det er du, du som var min likemann, min venn og min kjenning -

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

vi som levde sammen i fortrolig omgang, som vandret til Guds hus blandt den glade høitidsskare.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

Ødeleggelse komme over dem! La dem fare levende ned i dødsriket! For ondskap hersker i deres bolig, i deres hjerte.

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

Jeg vil rope til Gud, og Herren skal frelse mig.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

Aften og morgen og middag vil jeg klage og sukke, så hører han min røst.

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

Han forløser min sjel fra striden imot mig og gir mig fred; for i mengde er de omkring mig.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

Gud skal høre og svare dem - han troner jo fra fordums tid, sela - dem som ikke vil bli anderledes, og som ikke frykter Gud.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

Han legger hånd på dem som har fred med ham, han vanhelliger sin pakt.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

Hans munns ord er glatte som smør, men hans hjertes tanke er strid; hans ord er bløtere enn olje, og dog er de dragne sverd.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

Kast på Herren det som tynger dig! Han skal holde dig oppe; han skal i evighet ikke la den rettferdige rokkes. Og du, Gud, skal støte dem ned i gravens dyp; blodgjerrige og falske menn skal ikke nå det halve av sine dager; men jeg setter min lit til dig.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]