Psalms 120

En sang ved festreisene. Til Herren ropte jeg i min nød, og han svarte mig.

Píseň stupňů. K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem,a vyslyšel mne.

Herre, fri min sjel fra en løgnaktig lebe, fra en falsk tunge!

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Hvad vil han gi dig, og hvad mere vil han gi dig, du falske tunge?

Coť prospěje, aneb coť přidá jazyk lstivý,

Voldsmannens skarpe piler og glør av gyvelbusken.

Podobný k střelám přeostrým silného,a k uhlí jalovcovému?

Ve mig, at jeg lever som fremmed iblandt Mesek, at jeg bor ved Kedars telt!

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Lenge nok har min sjel bodd hos dem som hater fred.

Dlouho bydlí duše má mezi těmi, kteříž nenávidí pokoje.

Jeg er bare fred, men når jeg taler, er de ferdige til krig.

Já ku pokoji, ale když mluvím, oni k boji.