Psalms 12

Til sangmesteren, efter Sjeminit; en salme av David.

Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

Frels, Herre! for de fromme er borte, de trofaste er forsvunnet blandt menneskenes barn.

Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

Løgn taler de, hver med sin næste, med falske leber; med tvesinnet hjerte taler de.

Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

Herren utrydde alle falske leber, den tunge som taler store ord,

Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

dem som sier: Ved vår tunge skal vi få overhånd, våre leber er med oss, hvem er herre over oss?

Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

For de elendiges ødeleggelses skyld, for de fattiges sukks skyld vil jeg nu reise mig, sier Herren; jeg vil gi dem frelse som stunder efter den.

Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

Herrens ord er rene ord, likesom sølv som er renset i en smeltedigel i jorden, syv ganger renset.

Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

Du, Herre, vil bevare dem, du vil vokte dem for denne slekt evindelig. Rundt omkring svermer de ugudelige, når skarn er ophøiet blandt menneskenes barn.

Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]