Matthew 27

Da det nu var blitt morgen, holdt alle yppersteprestene og folkets eldste råd imot Jesus, at de kunde drepe ham,

A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.

og de bandt ham og førte ham bort og overgav ham til landshøvdingen Pilatus.

I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.

Da nu Judas, som forrådte ham, så at han var blitt domfelt, angret han det, og han kom tilbake til yppersteprestene og de eldste med de tretti sølvpenninger og sa:

Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,

Jeg har syndet da jeg forrådte uskyldig blod. Men de sa: Hvad kommer det oss ved? Se du dertil!

Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.

Da kastet han sølvpengene inn i templet, og gikk bort og hengte sig.

A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.

Men yppersteprestene tok sølvpengene og sa: Det er ikke tillatt å legge dem i tempelkisten; for det er blodpenger.

A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.

Og de holdt råd med hverandre, og kjøpte for pengene pottemakerens aker til gravsted for fremmede.

A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.

Derfor heter denne aker Blodakeren den dag idag.

Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.

Da blev det opfylt som er talt ved profeten Jeremias, som sier: Og de tok de tretti sølvpenninger, den verdsattes verdi, han som Israels barn lot verdsette,

A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,

og de gav dem for pottemakerens aker, således som Herren bød mig.

A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.

Men Jesus blev stilt frem for landshøvdingen. Og landshøvdingen spurte ham: Er du jødenes konge? Jesus sa til ham: Du sier det.

Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.

Og på alle yppersteprestenes og de eldstes klagemål svarte han intet.

A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.

Da sa Pilatus til ham: Hører du ikke hvor meget de vidner imot dig?

Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?

Og han svarte ham ikke på et eneste ord, så landshøvdingen undret sig storlig.

Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.

Men på høitiden pleide landshøvdingen å gi folket en fange fri, hvem de vilde.

Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.

Nu hadde de dengang en vel kjent fange, som hette Barabbas.

I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.

Da de nu var samlet, sa Pilatus til dem: Hvem vil I jeg skal gi eder fri, Barabbas eller Jesus, som de kaller Messias?

Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?

For han visste at det var av avind de hadde overgitt ham til ham.

Neboť věděl, že jej z závisti vydali.

Men mens han satt på dommersetet, sendte hans hustru bud til ham og lot si: Ha ikke noget med denne rettferdige å gjøre! for jeg har lidt meget i drømme idag for hans skyld.

A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.

Men yppersteprestene og de eldste overtalte folket til å be om å få Barabbas fri, og Jesus avlivet.

Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.

Landshøvdingen tok nu til orde og sa til dem: Hvem av de to vil I jeg skal gi eder fri? De sa: Barabbas!

I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.

Pilatus sier til dem: Hvad skal jeg da gjøre med Jesus, som de kaller Messias? De sier alle: La ham korsfeste!

Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.

Han sa da: Hvad ondt har han da gjort? Men de ropte enda sterkere: La ham korsfeste!

Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.

Da Pilatus så at han intet utrettet, men at det bare blev større opstyr, tok han vann og vasket sine hender for folkets øine og sa: Jeg er uskyldig i denne rettferdiges blod; se I dertil!

A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.

Og alt folket svarte og sa: Hans blod komme over oss og over våre barn!

A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.

Da gav han dem Barabbas fri; men Jesus lot han hudstryke og overgav ham til å korsfestes.

Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.

Da tok landshøvdingens stridsmenn Jesus med sig inn i borgen og samlet hele vakten omkring ham.

Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.

Og de klædde ham av og hengte en skarlagens kappe om ham,

A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.

og de flettet en krone av torner og satte på hans hode, og gav ham et rør i hans høire hånd, og de falt på kne for ham og hånte ham og sa: Vær hilset, du jødenes konge!

A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.

Og de spyttet på ham og tok røret og slo ham i hodet.

A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.

Og da de hadde hånet ham, tok de kappen av ham og klædde ham i hans egne klær, og førte ham bort for å korsfeste ham.

A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.

Men mens de var på veien, traff de en mann fra Kyrene ved navn Simon; ham tvang de til å bære hans kors.

A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.

Og da de kom til et sted som kalles Golgata, det er Hodeskallestedet,

I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,

gav de ham vin å drikke, blandet med galle; men da han smakte det, vilde han ikke drikke.

Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.

De korsfestet ham da, og delte hans klær imellem sig ved loddkasting;

Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.

og de satt der og holdt vakt over ham.

A sedíce, ostříhali ho tu.

Og over hans hode satte de klagemålet imot ham, således skrevet: Dette er Jesus, jødenes konge.

I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

Da blev to røvere korsfestet sammen med ham, en på den høire og en på den venstre side.

I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.

Og de som gikk forbi, spottet ham og rystet på hodet og sa:

Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,

Du som bryter ned templet og bygger det op igjen på tre dager, frels dig selv! Er du Guds Sønn, da stig ned av korset!

A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.

Likeså spottet også yppersteprestene tillikemed de skriftlærde og de eldste ham og sa:

Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:

Andre har han frelst, sig selv kan han ikke frelse! Han er jo Israels konge; la ham nu stige ned av korset, så skal vi tro på ham!

Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.

Han har satt sin lit til Gud; han fri ham nu om han har behag i ham! Han har jo sagt: Jeg er Guds Sønn.

Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.

På samme måte hånte også røverne ham, de som var korsfestet med ham.

Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.

Men fra den sjette time blev det mørke over hele landet like til den niende time.

Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.

Og ved den niende time ropte Jesus med høi røst og sa: Eli! Eli! lama sabaktani? det er: Min Gud! Min Gud! hvorfor har du forlatt mig?

A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Men da nogen av dem som stod der, hørte det, sa de: Han roper på Elias!

A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.

Og straks løp en av dem frem og tok en svamp og fylte den med eddik og stakk den på et rør og gav ham å drikke.

A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.

Men de andre sa: Vent, la oss se om Elias kommer for å frelse ham!

Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.

Men Jesus ropte atter med høi røst og opgav ånden.

Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.

Og se, forhenget i templet revnet i to stykker fra øverst til nederst, og jorden skalv, og klippene revnet,

A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,

og gravene åpnedes, og mange av de hensovede helliges legemer stod op,

A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.

og de gikk ut av gravene efter hans opstandelse, og kom inn i den hellige stad og viste sig for mange.

A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.

Men da høvedsmannen og de som holdt vakt med ham over Jesus, så jordskjelvet og det som skjedde, blev de såre forferdet og sa: Sannelig, denne var Guds Sønn!

Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.

Men mange kvinner som hadde fulgt Jesus fra Galilea og tjent ham, stod der og så på i frastand;

Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,

blandt dem var Maria Magdalena, og Maria, Jakobs og Joses' mor, og Sebedeus-sønnenes mor.

Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.

Men da det var blitt aften, kom en rik mann fra Arimatea ved navn Josef, som også var blitt en Jesu disippel;

A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.

han gikk til Pilatus og bad om Jesu legeme. Da bød Pilatus at det skulde gis ham.

Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.

Og Josef tok legemet og svøpte det i et rent, fint linklæde

A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,

og la det i sin nye grav, som han hadde latt hugge i klippen, og han veltet en stor sten for døren til graven, og gikk bort.

A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.

Men Maria Magdalena og den andre Maria var der og satt like imot graven.

A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.

Men den næste dag, som var dagen efter beredelses-dagen, kom yppersteprestene og fariseerne sammen hos Pilatus

Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,

og sa: Herre! vi kommer i hu at mens denne forfører ennu var i live, sa han: Tre dager efter står jeg op.

Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.

Byd derfor at de vokter graven vel til den tredje dag, forat ikke hans disipler skal komme og stjele ham og så si til folket: Han er opstanden fra de døde, og den siste forførelse bli verre enn den første.

Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.

Pilatus sa til dem: Der har I vakt; gå bort og vokt graven som best I kan!

Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.

De gikk bort og voktet graven sammen med vakten, efterat de hadde satt segl på stenen.

A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.