Matthew 20

For himlenes rike er likt en husbond som gikk ut tidlig om morgenen for å leie arbeidere til sin vingård.

Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.

Og da han var blitt enig med arbeiderne om en penning om dagen, sendte han dem bort til sin vingård.

Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.

Og han gikk ut ved den tredje time og så andre stå ledige på torvet,

A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.

og til dem sa han: Gå også I bort til vingården, og hvad rett er, vil jeg gi eder. Og de gikk avsted.

I řekl jim: Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.

Atter gikk han ut ved den sjette og den niende time og gjorde likeså.

A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.

Og han gikk ut ved den ellevte time og fant andre stående der, og han sa til dem: Hvorfor står I her ledige hele dagen?

Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim: Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?

De sa til ham: Fordi ingen har leid oss. Han sa til dem: Gå også I bort til vingården!

Řkou jemu: Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim: Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.

Men da det var blitt aften, sa vingårdens herre til sin forvalter: Kall arbeiderne frem og gi dem deres lønn; begynn med de siste og end med de første!

Večer pak řekl pán vinice šafáři svému: Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.

Så kom de som var leid ved den ellevte time, og de fikk hver sin penning.

A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.

Men da de første kom, tenkte de at de skulde få mere; men de fikk hver sin penning de også.

Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.

Men da de fikk den, knurret de mot husbonden og sa:

A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:

Disse siste har bare vært her en time, og du har gjort dem like med oss som har båret dagens byrde og hete.

Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.

Men han svarte en av dem og sa: Min venn! jeg gjør dig ikke urett, blev du ikke enig med mig om en penning?

On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl: Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.

Ta ditt og gå! Men jeg vil gi denne siste like så meget som dig.

Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.

Eller har jeg ikke lov til å gjøre med mitt hvad jeg vil? eller er ditt øie ondt fordi jeg er god?

Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

Således skal de siste bli de første, og de første de siste; for mange er kalt, men få utvalgt.

Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.

Og da Jesus drog op til Jerusalem, tok han de tolv disipler til side og sa til dem på veien:

A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:

Se, vi går op til Jerusalem, og Menneskesønnen skal overgis til yppersteprestene og de skriftlærde, og de skal dømme ham til døden

Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.

og overgi ham til hedningene til å spottes og hudstrykes og korsfestes; og på den tredje dag skal han opstå.

A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.

Da gikk Sebedeus-sønnenes mor til ham med sine sønner, falt ned for ham og bad ham om noget.

Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.

Han sa til henne: Hvad vil du? Hun sa til ham: Si at disse mine to sønner skal sitte, den ene ved din høire og den andre ved din venstre side i ditt rike!

Kterýžto řekl jí: Co chceš? Řekla jemu: Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.

Men Jesus svarte og sa: I vet ikke hvad det er I ber om. Kan I drikke den kalk jeg skal drikke? De sa til ham: Det kan vi.

Odpovídaje pak Ježíš, řekl: Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu: Můžeme.

Han sa til dem: Min kalk skal I nok drikke; men å sitte ved min høire og ved min venstre side, det tilkommer det ikke mig å gi nogen, men det gis dem som det er beredt av min Fader.

Dí jim: Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.

Da de ti hørte dette, blev de harme på de to brødre.

A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.

Men Jesus kalte dem til sig og sa: I vet at fyrstene hersker over sine folk, og deres stormenn bruker makt over dem.

Ale Ježíš svolav je, řekl: Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.

Så skal det ikke være blandt eder; men den som vil bli stor iblandt eder, han skal være eders tjener,

Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.

og den som vil være den første blandt eder, han skal være eders træl,

A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;

likesom Menneskesønnen ikke er kommet for å la sig tjene, men for selv å tjene og gi sitt liv til en løsepenge for mange.

Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.

Og da de gikk ut fra Jeriko, fulgte meget folk ham.

A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.

Og se, to blinde satt ved veien, og da de hørte at det var Jesus som gikk forbi, ropte de: Miskunn dig over oss, Herre, du Davids sønn!

A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

Folket truet dem at de skulde tie; men de ropte enda mere og sa: Herre, miskunn dig over oss, du Davids sønn!

Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce: Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.

Og Jesus stod stille og kalte på dem og sa: Hvad vil I jeg skal gjøre for eder?

I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl: Co chcete, abych vám učinil?

De sa: Herre! at våre øine må bli oplatt!

Řkou jemu: Pane, ať se otevrou oči naše.

Da ynkedes Jesus inderlig og rørte ved deres øine; og straks fikk de sitt syn igjen, og de fulgte ham.

I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.