Job 28

Sølvet har jo sin grube, og gullet, som renses, sitt finnested;

Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění.

jern hentes frem av jorden, og sten smeltes til kobber.

Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď.

De gjør ende på mørket, og inn i de innerste kroker gransker de stener som ligger i det sorte mørke;

Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti.

de bryter en sjakt langt borte fra menneskers bolig; der ferdes de glemt, dypt under menneskers føtter; der henger de og svever langt borte fra mennesker.

Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází.

Av jorden kommer det brød; men inne i den blir alt veltet om som av ild.

Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni.

Safiren har sin bolig i dens stener, og gullklumper finnes der.

V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý,

Ingen rovfugl kjenner stien dit ned, og intet falkeøie har sett den;

K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka,

stolte rovdyr har ikke trådt på den, ingen løve har skredet frem over den.

Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev.

På den hårde sten legger de sin hånd, de velter hele fjell om fra grunnen av.

K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory.

I berget sprenger de ganger, og allehånde kostelige ting får de se.

Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho.

De demmer for dryppet av vannårene og fører skjulte ting frem i lyset.

Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší.

Men visdommen hvor skal den finnes? Og hvor har forstanden sin bolig?

Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti?

Intet menneske kjenner dens verd, og den finnes ikke i de levendes land.

Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých.

Dypet sier: I mig er den ikke, og havet sier: Den er ikke hos mig.

Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne.

Den kan ikke kjøpes for kostelig gull, og dens pris ikke opveies med sølv.

Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její.

Den opveies ikke med Ofirs gull, med den dyre onyks og safir.

Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir.

Gull og glass kommer ikke op imot den, og en kan ikke bytte den til sig for kar av fint gull.

Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata.

Koraller og krystall kan ikke engang nevnes, og det å eie visdom er bedre enn perler.

Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.

Etiopias topas kommer ikke op imot den; den kan ikke opveies med det reneste gull.

Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti.

Hvor kommer da visdommen fra? Og hvor har forstanden sin bolig?

Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti?

Den er dulgt for alle levendes øine, den er skjult for himmelens fugler;

Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest.

avgrunnen og døden sier: Bare et frasagn om den er kommet oss for øre.

Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní.

Gud kjenner veien til den, og han vet hvor den har sin bolig.

Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její.

For hans øie når til jordens ender; allting under himmelen ser han.

Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí,

Da han fastsatte vindens vekt og gav vannet dets mål,

Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje.

da han satte en lov for regnet og en vei for lynstrålen,

On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů.

da så han visdommen og åpenbarte den, da lot han den stå frem og utforsket den.

Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji,připravil ji, a vystihl ji.

Og han sa til mennesket: Se, å frykte Herren, det er visdom, og å fly det onde er forstand.

Člověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.