Job 17

Min ånd er brutt, mine dager utslukket; bare graver har jeg for mig.

Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

Sannelig, spott omgir mig på alle kanter, og mitt øie må dvele ved deres trettekjære ferd.

Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

Så sett nu et pant, gå i borgen for mig hos dig selv! Hvem skulde ellers gi mig håndslag?

Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

Du har jo lukket deres hjerte for innsikt; derfor vil du ikke la dem vinne.

Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

Den som forråder venner, så de blir til bytte, hans barns øine skal tæres bort.

Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

Jeg er satt til et ordsprog for folk; jeg er en mann som blir spyttet i ansiktet.

Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

Mitt øie er sløvt av gremmelse, og alle mine lemmer er som en skygge.

Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

Rettskafne forferdes over dette, og den skyldfrie harmes over den gudløse;

Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

men den rettferdige holder fast ved sin vei, og den som har rene hender, får enn mere kraft.

Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

Men I - kom bare igjen alle sammen! Jeg finner dog ikke nogen vismann blandt eder.

Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

Mine dager er faret forbi, mine planer sønderrevet - mitt hjertes eiendom!

Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

Natt gjør de til dag, lyset, sier de, er nærmere enn det mørke som ligger like for mig.

Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

Når jeg håper på dødsriket som mitt hus, reder i mørket mitt leie,

Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

roper til graven: Du er min far, til makken: Du er min mor og min søster,

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

hvor er da mitt håp? Mitt håp - hvem øiner det?

Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

Til dødsrikets bommer farer de ned, på samme tid som jeg går til hvile i støvet.

Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.