Hebrews 3

Derfor, hellige brødre, I som har fått del i et himmelsk kall, gi akt på den apostel og yppersteprest som vi bekjenner, Jesus,

A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,

han som var tro mot den som gjorde ham dertil, likesom og Moses var i hele hans hus.

Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho.

For denne er aktet så meget større ære verd enn Moses, som den som har gjort huset, har større ære enn huset selv.

Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

Hvert hus blir jo gjort av nogen; men den som har gjort alt, er Gud;

Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

og Moses var vel tro i hele hans hus som tjener til å vidne om det som skulde tales,

A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

men Kristus som Sønn over hans hus, og hans hus er vi, såfremt vi holder vår frimodighet og det håp som vi roser oss av, fast inntil enden.

Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

Derfor, som den Hellige Ånd sier: Idag, om I hører hans røst,

Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

da forherd ikke eders hjerter som ved forbitrelsen, på fristelsesdagen i ørkenen,

Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;

hvor eders fedre fristet mig ved å sette mig på prøve, enda de så mine gjerninger i firti år;

Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

derfor harmedes jeg på denne slekt og sa: De farer alltid vill i hjertet; men de kjente ikke mine veier,

Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

så jeg svor i min vrede: Sannelig, de skal ikke komme inn til min hvile!

Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

Se til, brødre, at det ikke i nogen av eder er et ondt, vantro hjerte, så han faller fra den levende Gud;

Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

men forman hverandre hver dag, så lenge det heter idag, forat ikke nogen av eder skal forherdes ved syndens svik;

Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

for vi har fått del med Kristus, såfremt vi holder vår første fulle visshet fast inntil enden.

Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

Når det sies: Idag, om I hører hans røst, da forherd ikke eders hjerter som ved forbitrelsen,

Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha.

hvem var det da vel som hørte den og dog forbitret ham? var det ikke alle de som gikk ut av Egypten ved Moses?

Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

Og hvem var det han harmedes på i firti år? var det ikke på dem som hadde syndet, så deres kropper falt i ørkenen?

Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti?

Og om hvem var det han svor at de ikke skulde komme inn til hans hvile, uten om dem som ikke hadde villet tro?

A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

Så ser vi da at det var for vantros skyld de ikke kunde komme inn.

A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.