II Samuel 22

David kvad denne sang for Herren den dag da Herren hadde utfridd ham av alle hans fienders hånd og av Sauls hånd.

Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

Og han sa: Herren er min klippe og min festning og min redder,

A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

min klippefaste Gud, som jeg setter min lit til, mitt skjold og min frelses horn, min borg og min tilflukt, min frelser; fra vold frelser du mig.

Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

Jeg påkaller den Høilovede, Herren, og blir frelst fra mine fiender.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

Dødens bølger omspente mig, fordervelsens strømmer forferdet mig.

Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

Dødsrikets rep omgav mig, dødens snarer overfalt mig.

Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

I min trengsel påkalte jeg Herren, og jeg ropte til min Gud; han hørte fra sitt tempel min røst, og mitt skrik kom for hans ører.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

Da rystet og bevet jorden, himmelens grunnvoller skalv, og de rystet; for hans vrede var optendt.

Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Det steg røk op av hans nese, og fortærende ild fra hans munn; glør brente ut av ham.

Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

Og han bøide himmelen og steg ned, og det var mørke under hans føtter.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

Og han fór på kjeruber og fløi, og han lot sig se på vindens vinger.

I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

Og han gjorde mørke til skjul rundt omkring sig, vannmasser, tykke skyer.

Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

Frem av glansen foran ham brente gloende kull.

Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

Herren tordnet fra himmelen, den Høieste lot sin røst høre.

Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

Og han utsendte piler og spredte dem omkring - lyn og forvirret dem.

Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

Da kom havets strømmer til syne; jordens grunnvoller blev avdekket ved Herrens trusel, for hans neses åndepust.

I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

Han rakte sin hånd ut fra det høie, han grep mig; han drog mig op av store vann.

Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

Han fridde mig ut fra min sterke fiende, fra mine avindsmenn; for de var mig for mektige.

Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

De overfalt mig på min motgangs dag; men Herren blev min støtte.

Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Og han førte mig ut i fritt rum; han frelste mig, for han hadde behag i mig.

Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, han betalte mig efter mine henders renhet.

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

For jeg tok vare på Herrens veier og vek ikke i ondskap fra min Gud;

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

for alle hans lover hadde jeg for øie, og fra hans bud vek jeg ikke,

Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

og jeg var ulastelig for ham og voktet mig vel for min synd.

A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

Og Herren gjengjeldte mig efter min rettferdighet, efter min renhet for hans øine.

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

Mot den fromme viser du dig from, mot den rettvise stridsmann viser du dig rettvis,

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

mot den rene viser du dig ren, mot den forvendte viser du dig vrang.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Elendige folk frelser du, men dine øine er mot de overmodige; dem fornedrer du.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

For du er mitt lys, Herre, og Herren opklarer mitt mørke.

Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

For ved dig stormer jeg løs på fiendeskarer, ved min Gud springer jeg over murer.

Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

Gud, hans vei er fullkommen; Herrens ord er rent, han er et skjold for alle dem som setter sin lit til ham.

Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

For hvem er Gud foruten Herren, og hvem er en klippe foruten vår Gud?

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

Gud, han er mitt sterke vern og leder den ulastelige på hans vei.

Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

Han gir ham føtter likesom hindene og stiller mig på mine høider.

Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

Han oplærer mine hender til krig, så mine armer spenner kobberbuen.

Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

Og du gir mig din frelse til skjold, og din mildhet gjør mig stor.

Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

Du gjør rummet vidt for mine skritt under mig, og mine ankler vakler ikke.

Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

Jeg vil forfølge mine fiender og ødelegge dem, og jeg vender ikke tilbake før jeg har gjort ende på dem.

Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

Jeg gjør ende på dem og knuser dem, så de ikke kan reise sig; de faller under mine føtter.

Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

Og du omgjorder mig med kraft til krig, du bøier mine motstandere under mig.

Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

Og mine fiender lar du vende mig ryggen, mine avindsmenn utrydder jeg.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

De ser sig om, men der er ingen frelser - efter Herren, men han svarer dem ikke.

Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

Og jeg knuser dem som jordens støv; jeg sønderknuser dem, tramper dem ned som søle på gatene.

I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

Og du redder mig fra mitt folks kamper, du bevarer mig til å være hode for hedninger; folkeferd som jeg ikke kjenner, tjener mig.

Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

Fremmede kryper for mig; bare de hører om mig, blir de mig lydige.

Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

Fremmede visner bort og går bevende ut av sine borger.

Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

Herren lever, og priset er min klippe, og ophøiet er min frelses klippefaste Gud,

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

den Gud som gir mig hevn og legger folkeferd under mig,

Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

og som fører mig ut fra mine fiender; over mine motstandere ophøier du mig, fra voldsmannen redder du mig.

Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

Derfor vil jeg prise dig, Herre, blandt hedningene og lovsynge ditt navn.

Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

Han gjør frelsen stor for sin konge, og han gjør miskunnhet mot sin salvede, mot David og mot hans ætt til evig tid.

Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.