Job 14

Ko te tangata i whanau i te wahine, he torutoru ona ra; ki tonu ano i te raruraru.

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Ano he puawai ia e puta mai ana, e kotia iho ana: rere ana ia, ano he atarangi, kahore hoki he tumautanga.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

E titiro mai ano ranei ou kanohi ki te penei? E mea ranei koe i ahau kia whakawa taua ki a taua?

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Ko wai hei homai i te mea ma i roto i te mea poke? Hore rawa.

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Kua rite na hoki nga ra mona: kei a koe te maha o ona marama; takoto rawa i a koe te tikanga mona, a e kore ia e whiti ki tua.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Tahuri ke atu te titiro i a ia, kia ai ona pariratanga, kia ata tutuki ai tona ra, kia rite ai ki o te kaimahi.

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Ka ai hoki he whakaaronga ki te rakau i tapahia, tera ano e pariri, e kore ano hoki e mutu te wana o tona pihi.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

Ahakoa kua tawhitotia tona pakiaka a ki te whenua, a kua mate tona tinana i roto i te oneone;

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

Heoi ma te haunga o te wai ka pihi, ka kokiri ona peka ano ko ta te mea tupu.

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Ko te tangata ia, mate iho, marere noa iho; ae, ka hamo te tangata, a kei hea ia?

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Pera i nga wai e he mai nei i te moana, i te awa e mimiti ana, ka maroke;

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

E pera ana ano te tangata, e takoto ana a kahore he whakatikanga ake: kahore he marangatanga ake mo ratou, a kia kore ra ano nga rangi; e kore ano ratou e ara i to ratou moe.

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Aue, kia huna noatia oti ahau e koe ki te po, kia waihotia noatia iho ahau e koe kia ngaro ana, kia hoki ra ano tou riri; kia rohea noatia mai e koe tetahi wa moku, a ka mahara mai ai ano ki ahau!

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

Ki te mate te tangata, e ora ano ranei ia? Ka tatari ahau i nga ra katoa o toku ngananga, kia tae mai ra ano he whakaputanga moku.

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Mau e karanga, kia whakao atu ai ahau; kahore hoki e kore ka matenui koe ki te mahi a ou ringa.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Inaianei hoki e taua ana e koe oku hikoinga; he teka ianei e matatau tonu mai ana koe ki toku hara?

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Hiri rawa toku he ki roto ki te putea, tuitui rawa e koe toku kino.

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

He pono ko te maunga e horo ana e memeha noa ake ana, e nekehia ana te toka i tona wahi;

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

E ngau ana te wai i nga kohatu; ma tona puhaketanga e horoi atu te puehu o te whenua; a whakangaromia iho e koe te tumanako a te tangata.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

Taea ana ia e koe ake tonu atu, a pahure ana ia; puta ke ana i a koe tona mata, a tonoa atu ana ia kia haere.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Ko te whakahonoretanga o ana tama, kahore e mohiotia e ia; ka hoki iho ratou hei ware, heoi kahore tetahi aha o ratou e maharatia e ia.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

E mamae ano ia te kikokiko o tona tinana, a ka tangi tona wairua i roto i a ia.

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.