II Corinthians 2

Otira kua takoto tenei i roto i ahau, kia kaua toku hokinga atu ki a koutou e waiho i runga i te pouri.
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
Na, ki te whakapouri hoki ahau i a koutou, ko wai hoki hei whakaora i toku ngakau? ko ia anake e whakapouritia nei e ahau.
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
A i tuhituhi atu ahau i taua mea nei ano ki a koutou, kei tae atu ahau, ka whakapouritia ahau e te hunga i tika nei ma ratou ahau e whakahari; i te u o toku whakaaro ki a koutou katoa, ko toku hari te hari o koutou katoa.
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
He nui hoki no te pouri, no te mamae o te ngakau, i tuhituhi atu ai ahau ki a koutou me nga roimata maha: ehara i te mea hei whakapouri i a koutou, engari kia matau ai koutou ki toku aroha e hira rawa nei ki a koutou.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
Mehemea na tetahi i whakapouri, ehara i te mea e whakapouri ana ia i ahau, engari i a koutou katoa; i tetahi wahi ia, e kore nei ahau e mea rawa he nui.
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
E rahi ana mo taua tu tangata ko tenei whiu i whakapangia nei e te tokomaha.
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
Engari rawa ia me whakarere noa iho tana e koutou, ka whakamarie i a ia, kei tupono ka horomia ia e tona pouri nui rawa.
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
Koia ahau ka inoi ki a koutou, kia whakaukia to koutou aroha ki a ia.
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
Na konei ano hoki ahau i tuhituhi atu ai, hei whakamatau i a koutou, mehemea e ngohengohe ana koutou i nga mea katoa.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
Ko te tangata e whakarerea ai e koutou tana, ka whakarerea ano e ahau: ko taku hoki i whakarere noa ai, mehemea i pera ahau, he whakaaro ki a koutou, i whakarerea noatia e ahau i te aroaro o te Karaiti;
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
Kei ra rungatia mai tatou e Hatana: ehara hoki tatou i te kuware ki ana rauhanga.
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
Na, i toku taenga ki Toroa ki te kauwhau i te rongopai o te Karaiti, a ka puare mai ki ahau tetahi kuwaha, he mea na te Ariki,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
Kahore he tanga mo toku wairua, he kore i kite i toku teina, i a Taituha: heoi ka poroporoaki ahau ki a ratou, ka haere ki Makeronia.
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
Na, me whakawhetai ki te Atua, e mea tonu nei i a matou kia whakamanamana i roto i a te Karaiti, e whakaatu nei ma roto i a matou i te ha o tona matauranga i nga wahi katoa.
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
He kakara pai hoki matou no te Karaiti ki te Atua, i runga i te hunga e whakaorangia ana, i runga ano i te hunga e whakangaromia ana:
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
Ki tetahi he kakara no te mate ki te mate; ki tetahi he kakara no te ora ki te ora. A ko wai e tau mo enei mea?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
Kahore hoki matou e pera i te tokomaha e whakatutua nei i te kupu a te Atua: engari he pera i ta te pono, he pera i ta te Atua, e korero ana matou i te aroaro o te Atua i roto i a te Karaiti.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.