Romans 9

I say the truth in Christ, I lie not, my conscience also bearing me witness in the Holy Ghost,

Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,

That I have great heaviness and continual sorrow in my heart.

Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.

For I could wish that myself were accursed from Christ for my brethren, my kinsmen according to the flesh:

Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.

Who are Israelites; to whom pertaineth the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service of God, and the promises;

Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.

Whose are the fathers, and of whom as concerning the flesh Christ came, who is over all, God blessed for ever. Amen.

Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen.

Not as though the word of God hath taken none effect. For they are not all Israel, which are of Israel:

Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.

Neither, because they are the seed of Abraham, are they all children: but, In Isaac shall thy seed be called.

Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.

That is, They which are the children of the flesh, these are not the children of God: but the children of the promise are counted for the seed.

To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.

For this is the word of promise, At this time will I come, and Sara shall have a son.

Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.

And not only this; but when Rebecca also had conceived by one, even by our father Isaac;

A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.

(For the children being not yet born, neither having done any good or evil, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him that calleth;)

Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,

It was said unto her, The elder shall serve the younger.

Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,

As it is written, Jacob have I loved, but Esau have I hated.

Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.

What shall we say then? Is there unrighteousness with God? God forbid.

I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.

For he saith to Moses, I will have mercy on whom I will have mercy, and I will have compassion on whom I will have compassion.

Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.

So then it is not of him that willeth, nor of him that runneth, but of God that sheweth mercy.

A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.

For the scripture saith unto Pharaoh, Even for this same purpose have I raised thee up, that I might shew my power in thee, and that my name might be declared throughout all the earth.

Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.

Therefore hath he mercy on whom he will have mercy, and whom he will he hardeneth.

A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.

Thou wilt say then unto me, Why doth he yet find fault? For who hath resisted his will?

Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?

Nay but, O man, who art thou that repliest against God? Shall the thing formed say to him that formed it, Why hast thou made me thus?

Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?

Hath not the potter power over the clay, of the same lump to make one vessel unto honour, and another unto dishonour?

Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?

What if God, willing to shew his wrath, and to make his power known, endured with much longsuffering the vessels of wrath fitted to destruction:

Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.

And that he might make known the riches of his glory on the vessels of mercy, which he had afore prepared unto glory,

A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.

Even us, whom he hath called, not of the Jews only, but also of the Gentiles?

Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,

As he saith also in Osee, I will call them my people, which were not my people; and her beloved, which was not beloved.

Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.

And it shall come to pass, that in the place where it was said unto them, Ye are not my people; there shall they be called the children of the living God.

A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.

Esaias also crieth concerning Israel, Though the number of the children of Israel be as the sand of the sea, a remnant shall be saved:

Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.

For he will finish the work, and cut it short in righteousness: because a short work will the Lord make upon the earth.

Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.

And as Esaias said before, Except the Lord of Sabaoth had left us a seed, we had been as Sodoma, and been made like unto Gomorrha.

A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.

What shall we say then? That the Gentiles, which followed not after righteousness, have attained to righteousness, even the righteousness which is of faith.

Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;

But Israel, which followed after the law of righteousness, hath not attained to the law of righteousness.

Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.

Wherefore? Because they sought it not by faith, but as it were by the works of the law. For they stumbled at that stumblingstone;

Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,

As it is written, Behold, I lay in Sion a stumblingstone and rock of offence: and whosoever believeth on him shall not be ashamed.

Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.