I Corinthians 2

And I, brethren, when I came to you, came not with excellency of speech or of wisdom, declaring unto you the testimony of God.

I já přišed k vám, bratří, nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí, zvěstuje vám svědectví Boží.

For I determined not to know any thing among you, save Jesus Christ, and him crucified.

Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to ještě toho ukřižovaného.

And I was with you in weakness, and in fear, and in much trembling.

A byl jsem já u vás v mdlobě, a v bázni, i v strachu mnohém.

And my speech and my preaching was not with enticing words of man's wisdom, but in demonstration of the Spirit and of power:

A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech, ale v dokázání Ducha svatého a moci,

That your faith should not stand in the wisdom of men, but in the power of God.

Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské, ale v moci Boží.

Howbeit we speak wisdom among them that are perfect: yet not the wisdom of this world, nor of the princes of this world, that come to nought:

Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou.

But we speak the wisdom of God in a mystery, even the hidden wisdom, which God ordained before the world unto our glory:

Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství, kterážto skryta jest, kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší,

Which none of the princes of this world knew: for had they known it, they would not have crucified the Lord of glory.

Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal. Nebo kdyby byli poznali, nebyliť by Pána slávy ukřižovali.

But as it is written, Eye hath not seen, nor ear heard, neither have entered into the heart of man, the things which God hath prepared for them that love him.

Ale kážeme, jakož psáno jest: Čehož oko nevídalo, ani ucho slýchalo, ani na srdce lidské vstoupilo, co jest připravil Bůh těm, kteříž jej milují.

But God hath revealed them unto us by his Spirit: for the Spirit searcheth all things, yea, the deep things of God.

Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.

For what man knoweth the things of a man, save the spirit of man which is in him? even so the things of God knoweth no man, but the Spirit of God.

Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, kterýž jest v něm? Takť i Božích věcí nezná žádný, jediné Duch Boží.

Now we have received, not the spirit of the world, but the spirit which is of God; that we might know the things that are freely given to us of God.

My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.

Which things also we speak, not in the words which man's wisdom teacheth, but which the Holy Ghost teacheth; comparing spiritual things with spiritual.

O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.

But the natural man receiveth not the things of the Spirit of God: for they are foolishness unto him: neither can he know them, because they are spiritually discerned.

Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, protože ony duchovně mají rozsuzovány býti.

But he that is spiritual judgeth all things, yet he himself is judged of no man.

Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.

For who hath known the mind of the Lord, that he may instruct him? But we have the mind of Christ.

Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme.