Psalms 73

Aszáf zsoltára. Bizony jó Izráelhez az Isten, azokhoz, a kik tiszta szívűek.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
De én?! Már-már meghanyatlottak lábaim; és kis híjja, hogy lépteim el nem iszamodtak.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Mert irígykedtem a kevélyekre, látván a gonoszok jó szerencséjét.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Mert halálukig nincsenek kínjaik, és az ő erejök állandó.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
A halandók nyomorúságában nincs részök, és az emberekkel nem ostoroztatnak.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Ezért nyakuknak ékessége kevélység, ruha gyanánt erőszak borítja őket.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
A kövérség miatt kinn ülnek az ő szemeik, elméjök gondolatjai csaponganak.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Gúnyolódnak és gonoszságot szólnak; elnyomásról beszélnek fennhéjázással.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Az égre tátogatják szájokat, és nyelvök eljárja a földet.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Azért fordul az ő népe ide, hogy tele *pohár* vizet szürcsölnek;
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
És mondják: Mint tudhatná ezt az Isten, s van-é a Magasságosban értelem?
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Ímé, ezek gonoszok, és örök biztonságban vagyont gyűjtenek!
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Bizony hiába tartottam én tisztán szívemet, és mostam ártatlanságban kezeimet;
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Mert nyomorgattatom minden napon, és ostoroztatom minden reggel!
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Ha azt mondom: Ilyen módon szólok: Ímé, a te fiaid nemzedékét árulom el.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Gondolkodom, hogy ezt megérthessem; de nehéz dolog ez szemeimben.
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Mígnem bemenék az Isten szent helyébe: megértém azoknak sorsát.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Bizony síkos földön helyezted el őket; pusztaságokra vetetted ki őket.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Mind elpusztulnak egy szempillantásban! Elvesznek, elenyésznek a rettegéstől.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Mint álmot, ha felserkenünk: te Uram, ha felserkensz, *úgy *veted meg képöket.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Hogyha keseregne szívem, és háborognának veséim:
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Akkor balgatag és tudatlan volnék én, oktalan állat volnék te irántad.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
De én mindenkor veled vagyok, te fogod az én jobb kezemet.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Tanácsoddal igazgatsz engem, és azután dicsőségbe fogadsz be engem.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Kicsodám van az egekben? Náladnál egyébben nem gyönyörködöm e földön!
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Ha elfogyatkozik is testem és szívem: szívemnek kősziklája és az én örökségem te vagy, oh Isten, mindörökké!
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Mert ímé, a kik eltávoznak tőled, elvesznek; mind kiirtod azokat, a kik elhajolnak tőled.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
De én? Isten közelsége oly igen jó nékem. Az Úr Istenben vetem reménységemet, hogy hirdessem minden te cselekedetedet.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.