Psalms 63

Dávid zsoltára, mikor a Júda pusztájában volt.

Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.

Isten! én Istenem vagy te, jó reggel kereslek téged; téged szomjúhoz lelkem, téged sóvárog testem a kiaszott, elepedt földön, a melynek nincs vize;

Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

Hogy láthassalak téged a szent helyen, szemlélvén a te hatalmadat és dicsőségedet.

Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

Hiszen a te kegyelmed jobb az életnél: az én ajakim hadd dicsérjenek téged.

(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

Áldanálak ezért életem fogytáig; a te nevedben emelném fel kezeimet.

A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

Mintha zsírral és kövérséggel telnék meg lelkem, mikor víg ajakkal dicsérhet téged az én szájam!

Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

Ha reád gondolok ágyamban: őrváltásról őrváltásra rólad elmélkedem;

Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

Mert segítségem voltál, és a te szárnyaidnak árnyékában örvendeztem.

Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

Ragaszkodik hozzád az én lelkem; a te jobbod megtámogat engem.

Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

Azok pedig, a kik veszedelemre keresik lelkemet, a föld mélységeibe jutnak.

Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

Szablya martalékaiul esnek el, és a rókáknak lesznek eledelei. * (Psalms 63:12) A király pedig örvendezni fog Istenben; dicséri őt mindaz, a ki ő reá esküszik; mert bedugatik a hazugok szája. *

Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]