Job 37

Halljátok meg figyelmetesen az ő hangjának dörgését, és a zúgást, a mely az ő szájából kijön!
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
Az egész ég alatt szétereszti azt, és villámát is a földnek széléig.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
Utána hang zendül, az ő fenségének hangjával mennydörög, s nem tartja vissza azt, ha szava megzendült.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
Isten az ő szavával csudálatosan mennydörög, és nagy dolgokat cselekszik, úgy hogy nem érthetjük.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
Mert azt mondja a hónak: Essél le a földre! És a zápor-esőnek és a zuhogó zápornak: *Szakadjatok.*
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
Minden ember kezét lepecsétli, hogy megismerje minden halandó, hogy az ő műve.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
Akkor a vadállat az ő tanyájára húzódik, és az ő barlangjában marad.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
Rejtekéből előjön a vihar, és az északi szelektől a fagy.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
Isten lehellete által támad a jég, és szorul össze a víznek szélessége.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
Majd nedvességgel öntözi meg a felleget, s áttöri a borulatot az ő villáma.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
És az köröskörül forog az ő vezetése alatt, hogy mindazt megtegyék, a mit parancsol nékik, a föld kerekségének színén.
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
Vagy ostorul, ha földjének úgy kell, vagy áldásul juttatja azt.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
Vedd ezt füledbe Jób, állj meg és gondold meg az Istennek csudáit.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
Megtudod-é, mikor rendeli azt rájok az Isten, hogy villanjon az ő felhőjének villáma?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
Tudod-é, hogy miként lebegnek a felhők, *vagy* a tökéletes tudásnak csudáit *érted-é?*
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
Miképen melegülnek át ruháid, mikor nyugton van a föld a déli széltől?
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
Vele együtt terjesztetted-é ki az eget, a mely szilárd, mint az aczéltükör?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
Mondd meg nékünk, mit szóljunk néki? A setétség miatt semmit sem kezdhetünk.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
Elbeszélik-é néki, ha szólok? Ha elmondaná valaki: bizony vége volna!
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
Néha nem látják a napot, bár az égen ragyog; de szél fut át *rajta* és kiderül.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
Észak felől arany*színű világosság* támad, Isten körül félelmetes dicsőség.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
Mindenható! Nem foghatjuk meg őt; nagy az ő hatalma és ítélő ereje, és a tiszta igazságot el nem nyomja.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
Azért rettegjék őt az emberek; a *kevély* bölcsek közül nem lát ő egyet sem.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.