Job 24

Miért is nem titkolja el a Mindenható az ő *büntetésének* idejét, és miért is nem látják meg az őt ismerők az ő *ítéletének* napjait?!
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
A határokat odább tolják, a nyájat elrabolják és legeltetik.
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
Az árvák szamarát elhajtják, *és* az özvegynek ökrét zálogba viszik.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
Lelökik az útról a szegényeket, *és* a föld nyomorultjai együtt lappanganak.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
Ímé, mint a vad szamarak a sivatagban, úgy mennek ki munkájukra élelmet keresni; a puszta ad nékik kenyeret fiaik számára.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
A mezőn a más vetését aratják, és a gonosznak szőlőjét szedik.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
Mezítelenül hálnak, testi ruha nélkül, még a hidegben sincs takarójuk.
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
A hegyi zápor csurog le rólok, s hajlékuk nem lévén, a sziklát ölelik.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
Elszakítják az emlőtől az árvát, és a szegényen levőt zálogba viszik.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
Mezítelenül járnak, ruha nélkül, és éhesen vonszolják a kévét.
Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
Az ő kerítéseik közt ütik az olajat, és tapossák a kádakat, de szomjuhoznak.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
A városból haldoklók rimánkodnak, a megsebzettek lelke kiált, de Isten nem törődik e méltatlansággal.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
Ezek pártot ütöttek a világosság ellen, utait nem is ismerik, nem ülnek annak ösvényein.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
Napkeltekor fölkel a gyilkos, megöli a szegényt és szűkölködőt, éjjel pedig olyan, mint a tolvaj.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
A paráznának szeme pedig az alkonyatot lesi, mondván: Ne nézzen szem reám, és arczára álarczot teszen.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
Setétben tör be a házakba; nappal elzárkóznak, nem szeretik a világosságot.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
Sőt inkább a reggel nékik olyan, mint a halálnak árnyéka, mert megbarátkoztak a halál árnyékának félelmeivel.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
Könnyen siklik tova a víz színén, birtoka átkozott a földön, nem tér a szőlőkbe vivő útra.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Szárazság és hőség nyeli el a hó vizét, a pokol azokat, a kik vétkeznek.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
Elfelejti őt az anyaméh, féregnek lesz édességévé, nem emlékeznek róla többé, és összetörik, mint a reves fa,
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
A ki megrontotta a meddőt, a ki nem szül, és az özvegygyel jót nem tett.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
De megtámogatja erejével a hatalmasokat; felkel az, pedig nem bízott már az élethez.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
Biztonságot ad néki, hogy támaszkodjék, de szemei vigyáznak azoknak útjaira.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
Magasra emelkednek, egy kevés idő és már nincsenek! Alásülylyednek, mint akárki és elenyésznek; és levágattatnak, mint a búzakalász.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
Avagy nem így van-é? Ki hazudtolhatna meg engem, és tehetné semmivé beszédemet?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?