Job 29

Jòb tanmen pale ankò, li di:

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

-Ki moun ki va fè m' viv tan lontan an, lè Bondye t'ap voye je sou mwen an?

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

Lè sa a, Bondye te toujou la avèk mwen. Limyè li te klere anwo tèt mwen, li t'ap moutre m' kote pou m' mete pye m' nan fènwa a.

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Nan tan sa a, tout zafè m' t'ap mache byen. Bondye te zanmi m'. Li t'ap pwoteje kay mwen.

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

Bondye ki gen tout pouvwa a te toujou la avèk mwen. Mwen t'ap viv nan mitan tout pitit gason m' yo.

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

Bèf ak kabrit mwen yo te konn bay anpil lèt. Pye oliv mwen yo te donnen menm nan tè wòch.

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

Lè mwen parèt pòtay lavil la, lè mwen pran plas mwen nan mitan chèf fanmi yo,

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

wè yo wè m', jenn gason yo mete kò yo sou kote, granmoun yo leve kanpe pa respè pou mwen.

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

Notab yo sispann pale, yo fèmen bouch yo.

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

Ata chèf yo pa ka pale ankò! Lang yo vin lou nan bouch yo.

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

Tout moun ki te wè m' t'ap mache fè lwanj mwen, tout moun ki te tande m' te kontan avè m'.

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

Mwen lonje men bay pòv malere ki nan ka ansanm ak timoun san papa ki san sekou.

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

Moun ki te nan pi gwo mizè t'ap fè lwanj mwen. Mwen te fè kè vèv yo kontan.

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

Mwen te toujou fè sa ki dwat. Mwen pa t' janm nan patipri.

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

Se mwen ki te wè pou avèg yo. Se mwen ki te mache pou kokobe yo.

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

Mwen te yon papa pou pòv malere yo. Mwen te kanpe pou defann kòz etranje yo.

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

Mwen te kraze pouvwa malveyan yo. Mwen sove moun ki te anba men yo.

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

Mwen t'ap di nan kè m': M'a viv kont viv mwen. M'a mouri sou kabann mwen ak kè poze.

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

Mwen te tankou yon pyebwa plante bò larivyè. Sou tout branch li yo se lawouze.

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

Moun pa ta janm sispann fè lwanj mwen. Mwen t'ap toujou gen tout fòs mwen sou mwen.

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

Lè m'ap pale, tout moun fèmen bouch yo. Yo louvri zòrèy yo, y'ap tann konsa konsèy m'ap bay.

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

Pawòl mwen tonbe nan kè yo tankou grenn lapli. Lè m' fin pale, pesonn pa gen anyen pou di ankò.

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

Yo t'ap tann mwen pale tankou tè sèk k'ap tann lapli. Yo rete bouch louvri pou ranmase sa m'ap di.

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

Lè yo dekouraje, mwen fè yon ti ri ak yo. Sa te kont pou remoute kouraj yo.

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

Mwen te kanpe alatèt yo. Mwen mennen yo tankou yon wa k'ap mennen sòlda li yo. Mwen di yo sa pou yo fè. Mwen te ba yo kouraj lè yo nan lafliksyon.

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.