Job 14

Nou menm moun, se nan vant fanm nou soti. Lavi nou kout, men li pa manke traka!

Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.

Nou parèt tankou yon flè. Epi lamenm nou fennen. Nou disparèt tankou yon nwaj k'ap pase.

Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.

Epi, Bondye, se sa w'ap louvri je ou gade. Se sa w'ap fè kanpe devan ou pou jije l'?

A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.

Ki moun ki ka fè dlo pwòp soti nan yon sous sal? Pesonn moun.

Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.

Tan chak moun gen pou l' viv la fikse deja depi lontan. Kantite mwa li gen pou l' viv la, se nan men ou sa rete. Anyen pa ka chanje.

Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:

Tanpri, wete je ou sou mwen. Kite m' pran yon ti souf. Tankou moun ki fin pase yon jounen ap travay di, kite m' pran yon ti kanpo.

Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.

Toujou gen yon ti espwa pou yon pyebwa. Yo te mèt koupe l', l'ap toujou pouse ankò, li p'ap mouri.

O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,

Rasin li yo te mèt fin vye nan tè a, bout chouk la te mèt fin chèch,

By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:

depi li jwenn dlo, l'ap boujonnen, l'ap pouse kreyòl.

Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.

Men moun, depi yo mouri, yo tounen kadav. Lè yo kase kòd, ou pa wè kote yo fè.

Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?

Letan ka cheche, larivyè ka sispann koule.

Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:

Men, kote yon moun mouri kouche a, pa gen leve pou li ankò. Poul va fè dan anvan y'a leve vivan ankò, anvan y'a leve soti nan dòmi yo a.

Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.

Si sèlman ou ta vle kache m' nan peyi kote mò yo ye a? Si ou te ka kite m' la jouk kòlè ou la fin pase? Apre sa, ou ta fikse yon dat pou chonje m' ankò.

Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne.

Men, sa m'ap di la a? Eske moun mouri ka leve? Sa pa fè anyen. Mwen ta tann move tan sa a fin pase, jouk sa ta bon pou mwen ankò.

Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.

Lè sa a, ou ta rele m', mwen ta reponn ou. Ou ta kontan wè sa ou te fè ak men ou lan.

Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,

Lè sa a, ou ta gade jan m'ap mache a, men, ou pa ta chonje sa m' te konn fè ki mal.

Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,

Ou ta padonnen m' peche m' yo, ou ta mare yo tout fè yon pakèt voye jete.

Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.

Rive yon lè se pou mòn yo anfale, se pou wòch yo woule desann.

Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,

Rive yon lè dlo ap fin manje wòch yo, lapli ap fin bwote tout tè a desann. Konsa tou, rive yon lè ou wete tout espwa nan kè moun.

Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.

Ou kraze yo nèt anba men ou, epi yo mouri. Ou fè moun pa ka rekonèt yo, epi ou voye yo ale.

Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.

Moun fè lwanj pitit mò yo, men mò yo menm yo pa konn anyen. Moun pase yo nan betiz, men yo menm, sa pa di yo anyen.

Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.

Yon sèl soufrans yo santi se sa k'ap manje yo nan tout kò yo a. Se pou tèt pa yo ase y'ap plenyen!

Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.