Job 10

Mon âme est dégoûtée de la vie! Je donnerai cours à ma plainte, Je parlerai dans l'amertume de mon âme.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
Je dis à Dieu: Ne me condamne pas! Fais-moi savoir pourquoi tu me prends à partie!
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
Te paraît-il bien de maltraiter, De repousser l'ouvrage de tes mains, Et de faire briller ta faveur sur le conseil des méchants?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
As-tu des yeux de chair, Vois-tu comme voit un homme?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
Tes jours sont-ils comme les jours de l'homme, Et tes années comme ses années,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
Pour que tu recherches mon iniquité, Pour que tu t'enquières de mon péché,
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
Sachant bien que je ne suis pas coupable, Et que nul ne peut me délivrer de ta main?
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
Tes mains m'ont formé, elles m'ont créé, Elles m'ont fait tout entier... Et tu me détruirais!
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
Souviens-toi que tu m'as façonné comme de l'argile; Voudrais-tu de nouveau me réduire en poussière?
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
Ne m'as-tu pas coulé comme du lait? Ne m'as-tu pas caillé comme du fromage?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
Tu m'as revêtu de peau et de chair, Tu m'as tissé d'os et de nerfs;
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
Tu m'as accordé ta grâce avec la vie, Tu m'as conservé par tes soins et sous ta garde.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
Voici néanmoins ce que tu cachais dans ton coeur, Voici, je le sais, ce que tu as résolu en toi-même.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
Si je pèche, tu m'observes, Tu ne pardonnes pas mon iniquité.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
Suis-je coupable, malheur à moi! Suis-je innocent, je n'ose lever la tête, Rassasié de honte et absorbé dans ma misère.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
Et si j'ose la lever, tu me poursuis comme un lion, Tu me frappes encore par des prodiges.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
Tu m'opposes de nouveaux témoins, Tu multiplies tes fureurs contre moi, Tu m'assailles d'une succession de calamités.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
Pourquoi m'as-tu fait sortir du sein de ma mère? Je serais mort, et aucun oeil ne m'aurait vu;
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
Je serais comme si je n'eusse pas existé, Et j'aurais passé du ventre de ma mère au sépulcre.
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
Mes jours ne sont-ils pas en petit nombre? Qu'il me laisse, Qu'il se retire de moi, et que je respire un peu,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Avant que je m'en aille, pour ne plus revenir, Dans le pays des ténèbres et de l'ombre de la mort,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
Pays d'une obscurité profonde, Où règnent l'ombre de la mort et la confusion, Et où la lumière est semblable aux ténèbres.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.