Psalms 94

Herra Jumala, jonka kostot ovat, Jumala, jonka kostot ovat, selkiästi itses näytä.

Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.

Korota sinuas, maailman tuomari: maksa ylpeille, mitä he ansainneet ovat.

Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.

Herra, kuinka kauvan pitää jumalattomain, kuinka kauvan pitää jumalattomain riemuitseman?

Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,

Tiuskuman ja puhuman niin ylpiästi, ja kaikki pahantekiät niin kerskaaman?

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Herra, he polkevat alas sinun kansas, ja sinun perimistäs he vaivaavat.

Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?

Lesket ja muukalaiset he tappavat, ja orvot he kuolettavat,

Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,

Ja sanovat: ei Herra sitä näe, ja Jakobin Jumala ei sitä tottele.

Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?

Ymmärtäkäät siis, te hullut kansan seassa! ja, te tyhmät, koska te taitaviksi tulette?

Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?

Joka korvan on istuttanut, eikö hän kuule? eli joka silmän loi, eikö hän näe?

Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?

Joka pakanoita kurittaa, eikö hän rankaise, joka ihmisille opettaa tiedon?

Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

Mutta Herra tietää ihmisten ajatukset, että ne turhat ovat.

Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.

Autuas on se, jota sinä, Herra, kuritat, ja opetat sinun laistas,

Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.

Että hänellä kärsivällisyys olis, koska vastoin käy, siihenasti kuin jumalattomalle hauta valmistetaan.

Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.

Sillä ei Herra heitä kansaansa pois, eli hylkää perimistänsä.

Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,

Sillä oikeuden pitää sittekin oikeuden oleman, ja kaikki hurskaat sydämet sitä seuraavat.

Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.

Kuka seisoo minun kanssani pahoja vastaan? kuka astuu minun tyköni pahointekiöitä vastaan?

Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?

Ellei Herra minua auttaisi, niin minun sieluni makais lähes hiljaisuudessa.

Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.

Minä sanoin: minun jalkani on horjunut, vaan sinun armos, Herra, minun tukesi.

Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.

Minulla oli paljo surua sydämessäni; mutta sinun lohdutukses ilahutti minun sieluni.

Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.

Etpäs mielisty koskaan tosin vahingolliseen istuimeen, joka lain häijysti opettaa.

Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,

He kokoovat joukkonsa vanhurskaan sielua vastaan, ja tuomitsevat viattoman veren kadotukseen,

Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?

Mutta Herra on minun varjelukseni: minun Jumalani on minun uskallukseni turva,

Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.

Ja hän kostaa heidän vääryytensä, ja hukuttaa heitä heidän pahuutensa tähden: Herra, meidän Jumalamme, hukuttaa heitä.

Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.