Psalms 89

Etanin sen Esrahilaisen opetus. Minä veisaan Herran armoja ijankaikkisesti, ja ilmoitan sinun totuuttas suullani suvusta sukuun,

Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.

Ja sanon: ijankaikkinen armo käy ylös: sinä pidät uskollisesti totuutes taivaissa.

O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.

Minä olen liiton tehnyt valittuini kanssa: minä olen vannonut Davidille palvelialleni:

Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:

Hamaan ijankaikkisuuteen vahvistan minä sinun siemenes, ja rakennan sinun istuimes suvusta sukuun, Sela!

Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,

Ja taivaat pitää ylistämän, Herra, sinun ihmeitäs, niin myös totuuttas pyhäin seurakunnassa.

Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.

Sillä kuka taidetaan pilvissä verrattaa Herraan? ja kuka on Herran kaltainen jumalain lasten seassa?

Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.

Jumala on sangen väkevä pyhäinsä kokouksissa, ja ihmeellinen kaikkein seassa, jotka ovat hänen ympärillänsä.

Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?

Herra Jumala Zebaot, kuka on niinkuin sinä, väkevä Jumala? ja sinun totuutes on sinun ympärilläs.

Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.

Sinä vallitset pauhaavaisen meren: sinä hillitset paisuvaiset aallot.

Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.

Sinä lyöt Rahabin kuoliaaksi: sinä hajoitat vihollises urhoollisella käsivarrellas.

Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.

Taivaat ovat sinun, maa myös on sinun: sinä olet perustanut maan piirin, ja mitä siinä on.

Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.

Pohjan ja etelän olet sinä luonut: Tabor ja Hermon kiittävät sinun nimeäs.

Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.

Sinulla on voimallinen käsivarsi: väkevä on sinun kätes, ja korkia on oikia kätes.

Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.

Vanhurskaus ja tuomio on istuimes vahvistus: armo ja totuus ovat sinun kasvois edessä.

Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.

Autuas on se kansa, joka ihastua taitaa: Herra, heidän pitää vaeltaman sinun kasvois valkeudessa.

Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.

Heidän pitää iloitseman joka päivä sinun nimestäs, ja sinun vanhurskaudessas kunnialliset oleman.

Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.

Sillä sinä olet heidän väkevyytensä kerskaus, ja sinun armos kautta nostat sinä ylös meidän sarvemme.

Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

Sillä Herra on meidän kilpemme, ja pyhä Israelissa on meidän kuninkaamme.

Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.

Silloin sinä puhuit näyissä pyhilles ja sanoit: minä olen sankarin herättänyt auttamaan: minä olen korottanut valitun kansasta.

Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.

Minä olen löytänyt palveliani Davidin: minä olen hänen voidellut pyhällä öljylläni.

Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.

Minun käteni tukee häntä, ja minun käsivarteni vahvistaa häntä.

Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.

Ei pidä viholliset häntä voittaman, ja väärät ei pidä häntä sulloman.

A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.

Vaan minä lyön hänen vihollisensa hänen edestänsä; ja niitä, jotka häntä vihaavat, tahdon minä vaivata.

Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.

Mutta minun totuuteni ja armoni pitää hänen tykönänsä oleman, ja hänen sarvensa pitää minun nimeeni nostettaman ylös.

Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.

Minä asetan hänen kätensä mereen, ja hänen oikian kätensä virtoihin.

Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.

Näin hänen pitää minun kutsuman: sinä olet minun Isäni, Jumalani ja turvani, joka minua auttaa.

A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

Ja minä asetan hänen esikoiseksi, kaikkein korkeimmaksi kuningasten seassa maan päällä.

On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.

Minä pidän hänelle armoni tähteellä ijankaikkisesti, ja minun liittoni pitää hänelle vahva oleman.

Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.

Minä annan hänelle ijankaikkisen siemenen, ja vahvistan hänen istuimensa niinkauvan kuin taivaat pysyvät.

Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.

Mutta jos hänen lapsensa minun lakini hylkäävät, ja ei vaella minun oikeudessani,

Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.

Jos he minun säätyni turmelevat, ja ei minun käskyjäni pidä;

Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

Niin minä heidän syntinsä vitsalla rankaisen, ja heidän pahat tekonsa haavoilla.

Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

Mutta armoani en minä hänestä käännä pois, enkä salli totuuteni vilpistellä.

Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

En minä riko liittoani, ja mitä minun suustani käynyt on, en minä muuta.

Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

Minä olen vihdoin vannonut pyhyyteni kautta: en minä Davidille valehtele.

Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

Hänen siemenensä on oleva ijankaikkisesti, ja hänen istuimensa minun edessäni niinkuin aurinko.

Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

Ja niinkuin kuu, vahvistetaan se ijankaikkisesti, ja on vahvana niinkuin todistus pilvissä, Sela!

Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

Vaan nyt sinä syökset ja heität pois, ja vihastut voidellulles.

Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

Sinä särjet palvelias liiton, ja tallaat hänen kruununsa maahan.

Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

Sinä rikot hänen muurinsa, ja annat hänen linnansa särjettää.

Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

Häntä raatelevat kaikki ohitsekäyväiset: hän on tullut läsnäolevaisillensa nauruksi.

Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

Sinä korotat hänen vihollistensa oikian käden, ja ilahutat kaikki hänen vainollisensa.

Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

Hänen miekkansa voiman olet sinä myös ottanut pois, ja et salli hänen voittaa sodassa,

Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

Sinä hävitit hänen puhtautensa, ja annoit hänen istuimensa kaatua maahan.

Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

Sinä lyhennät hänen nuoruutensa ajat, ja peität hänen häpiällä, Sela!

Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

Herra, kuinka kauvan sinä sinus niin salaat? ja annat hirmuisuutes palaa niinkuin tulen?

Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

Muista, kuinka lyhyt minun elämäni on: miksis tahdoit kaikki ihmiset hukkaan luoda?

Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

Kuka elää, ja ei näe kuolemaa? kuka sielunsa tuonelan käsistä pelastaa? Sela!

Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

Herra, kussa ovat sinun entiset armos, jotkas Davidille vannonut olet totuudessas?

Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

Muista, Herra, palveliais pilkkaa, jonka minä kannan helmassani, kaikista niin monista kansoista,

Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

Joilla, Herra, vihollises pilkkaavat, joilla he pilkkaavat voideltus askelia.

Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,

Kiitetty olkoon Herra ijankaikkisesti, amen! ja amen!

Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého. [ (Psalms 89:53) Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen. ]