Psalms 81

Gittitin päällä, edelläveisaajalle, Asaphin (Psalmi.) Veisatkaat iloisesti Jumalalle, joka on meidän väkevyytemme: ihastukaat Jakobin Jumalalle.

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

Ottakaat psalmit ja tuokaat kanteleet, iloiset harput ja psaltari.

Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

Soittakaat pasunilla uudessa kuussa, meidän lehtimajamme juhlapäivänä.

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

Sillä se on tapa Israelissa, ja Jakobin Jumalan oikeus.

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

Sen hän pani Josephissa todistukseksi, koska he Egyptin maalta läksivät, ja oudon kielen kuulleet olivat.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

Minä olen heidän olkansa kuormasta vapahtanut; ja heidän kätensä pääsivät tiiliä tekemästä.

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

Koska sinä tuskassas minua avukses huusit, niin minä autin sinua: minä kuulin sinua, koska tuulispää tuli sinun päälles, ja koettelin sinua riitaveden tykönä, Sela!

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

Kuule, minun kansani, minä todistan sinun seassas: Israel, jospa sinä minua kuulisit!

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

Ei pidä sinun seassas muukalainen jumala oleman, ja ei pidä sinun vierasta jumalaa kumartaman.

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

Minä olen Herra sinun Jumalas, joka sinun vein ulos Egyptin maalta: levitä suus, niin minä sen täytän.

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

Mutta minun kansani ei kuullut minun ääntäni, ja Israel ei totellut minua.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

Niin minä laskin heitä sydämensä pahuuteen, vaeltamaan neuvonsa jälkeen.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

Jos minun kansani kuulis minua, ja Israel minun teissäni kävis,

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

Niin minä pian heidän vihollisensa painaisin alas, ja käteni kääntäisin heidän vihollistensa päälle,

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

Ja Herran viholliset hukkaan tulisivat; mutta heidän aikansa olisi ijankaikkisesti pysyvä,

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

Ja minä ruokkisin heitä parhailla nisuilla, ja ravitsisin heitä hunajalla kalliosta.

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]