Psalms 74

Asaphin opetus. Jumala, miksis meitä niin ratki pois syökset? ja olet niin hirmuisesti vihainen sinun laitumes lampaille?

Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

Muista seurakuntaas, jonkas muinen omistit ja sinulle perimiseksi lunastanut olet, Zionin vuorta, jossas asuit.

Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

Tallaa heitä jaloillas, ja sysää heitä ijäiseen hävitykseen: vihollinen on raiskannut kaikki pyhässä.

Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

Sinun vihollises kiljuvat sinun huoneessas, ja asettavat epäjumalansa siihen.

Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

Kirveet näkyvät välkkyvän ylhäällä, niinkuin metsässä hakattaisiin,

Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

Ja hakkaavat rikki kaikki hänen kuvainsa kaunistukset, sekä keihäillä että kirveillä.

A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

He polttavat sinun pyhäs, ja turmelevat sinun nimes asuinsian maan päällä.

Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.

He puhuvat sydämessänsä: raadelkaamme heitä ynnä; he polttavat kaikki Jumalan huoneet maalla.

Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.

Emme näe meidän ihmeitämme, eikä silleen prophetaa ole: ei myös ketään meidän seassamme ole, joka ymmärtää kuinka kauvan.

Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.

Jumala, kuinka kauvan vihamies häpäisee ja vihollinen sinun nimeäs ratki niin pilkkaa?

I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?

Miksis käännät pois sinun kätes? ja oikian kätes niin ratki sinun povestas?

Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?

Mutta Jumala on alusta minun kuninkaani, joka kaikkinaisen autuuden matkaan saattaa maan päällä.

Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.

Sinä hajoitat meren voimallas: sinä murennat lohikärmeiden päät vesissä.

Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.

Sinä murensit valaskalain päät, ja annat ne kansalle ruaksi metsän korvessa.

Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.

Sinä kuohutat lähteet ja virrat: sinä kuivaat väkevät kosket.

Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.

Päivä ja yö ovat sinun: sinä rakennat valkeuden ja auringon.

Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.

Sinä sovitit jokaisen maan rajat: sinä teet suven ja talven.

Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.

Niin muista siis, että vihollinen häpäisee Herraa, ja hullu kansa pilkkaa sinun nimeäs.

Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.

Älä siis anna pedolle mettises sielua, ja älä niin ratki unohda sinun köyhäis joukkoa.

Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.

Muista liittoa; sillä maa on joka paikassa surkiasti hävitetty, ja huoneet ovat täynnä vääryyttä.

Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.

Älä anna köyhän mennä pois häpiällä; sillä köyhät ja raadolliset kiittävät sinun nimeäs.

Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.

Nouse, Jumala, ja aja asias: muista niitä häväistyksiä, jotka sinulle joka päivä hulluilta tapahtuvat.

Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.

Älä unohda vihollistes ääntä: sinun vainollistes meteli tulee aina suuremmaksi.

Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.