Psalms 73

Asaphin Psalmi. Totta on Jumala hyvä Israelille, niille, jotka puhtaat sydämestä ovat.
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
Mutta minä olisin pian jaloillani horjunut: minun askeleeni olisivat lähes liukastuneet.
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
Sillä minä närkästyin öykkäreistä, että minä näin jumalattomat menestyvän.
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
Sillä ei he ole missään kuoleman hädässä, vaan heidän voimansa pysyy vahvana.
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
Ei he ole vastoinkäymisessä niinkuin muut ihmiset, ja ei heitä vaivata niinkuin muita ihmisiä.
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
Sentähden on heidän ylpeytensä koria, ja heidän väkivaltansa kaunistaa heitä.
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
Heidän silmänsä paisuvat lihavuudesta: he tekevät mitä ainoastansa heille kelpaa.
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
Kaikkia he katsovat ylön, ja sitte pahasti puhuvat: he puhuvat ja laittavat ylpiästi.
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
Mitä he puhuvat, sen täytyy olla taivaasta puhuttu: mitä he sanovat, sen täytyy maan päällä kelvata.
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
Sentähden noudattaa heitä yhteinen kansa, ja kokoontuvat heidän tykönsä niinkuin vedet,
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
Ja sanovat: mitä Jumalan pitäis heitä kysymän? mitä pitäis korkeimman heistä lukua pitämän?
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
Katso, ne ovat jumalattomat: he ovat onnelliset maailmassa ja rikastuvat.
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
Pitäiskö siis sen turhaan oleman, että minun sydämeni nuhteetoinna elää, ja minä pesen viattomuudessa minun käteni?
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
Ja minä ruoskitaan joka päivä, ja minun rangaistukseni on joka aamu käsissä?
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
Minä olisin lähes niin sanonut kuin hekin; mutta katso, niin minä olisin tuominnut kaikki sinun lapses, jotka ikänänsä olleet ovat.
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
Minä ajattelin sitä tutkia; mutta se oli minulle ylen raskas,
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
Siihenasti kuin minä menin Jumalan pyhään, ja ymmärsin heidän loppunsa.
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
Tosin sinä asetit heitä liukkaalle, ja syöksit heitä pohjaan.
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
Kuinka he niin pian hukkuvat: he hukkuvat ja saavat kauhian lopun.
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
Niinkuin uni, koska joku herää, niinpä sinä, Herra teet heidän kuvansa kaupungissa ylönkatsotuksi.
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
Vaan kuin se karvasteli minun sydämessäni ja pisti minun munaskuitani,
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
Silloin olin minä tyhmä ja en mitään tietänyt: minä olin niinkuin nauta sinun edessäs.
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
Kuitenkin minä pysyn alati sinun tykönäs; sillä sinä pidät minun oikiasta kädestäni.
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
Sinä talutat minua neuvollas, ja korjaat minua viimein kunnialla.
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
Kuin sinä ainoastansa minulla olisit, niin en minä ensinkään sitte taivaasta eli maasta tottelisi.
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
Vaikka vielä minun ruumiini ja sieluni vaipuis, niin sinä, Jumala, kuitenkin olet aina minun sydämeni uskallus ja minun osani.
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
Sillä katso, jotka sinusta eriävät, ne hukkuvat: sinä kadotat kaikki, jotka sinua vastaan huorin tekevät.
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
Mutta se on minun iloni, että minä itseni Jumalan tykö pidän, ja panen toivoni Herran, Herran päälle, ilmoittamaan kaikkia sinun töitäs.
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.