Psalms 46

Koran lasten veisu nuoruudesta, edelläveisaajalle. Jumala on meidän turvamme ja väkevyytemme, joka on sangen sovelias apu tuskissa.
Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot.
Sentähden emme pelkää, jos vielä maailma hukkuis, ja vuoret keskelle merta vajoisivat,
Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
Vaikka vielä meri pauhais ja lainehtis, niin että siitä pauhinasta mäet kukistuisivat, Sela!
A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.
Kuitenkin on Jumalan kaupunki ihana virtoinensa, jossa Korkeimman pyhät asumiset ovat.
Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. Sélah.
Jumala on hänen keskellänsä, sentähden se kyllä pysyy: Jumala auttaa häntä varhain.
Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.
Pakanain pitää hämmästymän ja valtakunnat lankeeman; ja maa hukkuu, kuin hän äänensä antaa.
Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.
Herra Zebaot on meidän kanssamme, Jakobin Jumala on meidän tukemme, Sela!
Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.
Tulkaat ja katsokaat Herran tekoja, joka maan päällä senkaltaiset hävitykset tekee,
Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah.
Joka hallitsee sodat kaikessa maailmassa, joka joutsen särkee ja rikkoo keihään, ja rattaat tulessa polttaa.
Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.
Lakatkaat ja tietäkäät, että minä olen Jumala: minä olen voittava kunnian pakanain seassa ja minä ylennetään maan päällä.
Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
Herra Zebaot on meidän kanssamme: Jakobin Jumala on meidän tukemme, Sela!
Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi. [ (Psalms 46:12) Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. Sélah. ]