Psalms 18

Edelläveisaajalle, Davidin Herran palvelian Psalmi, joka Herralle nämät veisun sanat puhui sinä päivänä, jona Herra hänen vapahti kaikkein vihollistensa käsistä ja Saulin käsistä. Ja hän sanoi: minä rakastan sydämestäni sinua, Herra, minun voimani.

Přednímu zpěváku, služebníka Hospodinova Davida, kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den, v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy, a řekl:

Herra, minun kallioni, minun linnani ja minun vapahtajani; minun Jumalani on minun vahani, johon minä turvaan: minun kilpeni, ja minun autuuteni sarvi, ja minun varjelukseni.

Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má.

Minä kiitän ja avukseni huudan Herraa, niin minä vapahdetaan vihollisistani.

Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj, Bůh silný můj, skála má, v němž naději skládám, štít můj a roh spasení mého, mé útočiště.

Sillä kuoleman siteet olivat käärineet minun ympäri, ja Belialin ojat peljättivät minun.

Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn.

Helvetin siteet kietoivat minun: kuoleman paulat ennättivät minun.

Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a proudové nešlechetných předěsili mne.

Ahdistuksessani minä avukseni huudan Herraa, ja minun Jumalani tykö minä huudan: niin hän kuulee ääneni templistänsä, ja minun huutoni hänen edessänsä tulee hänen korviinsa.

Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu, osídla smrti zachvátila mne.

Maa liikkui ja vapisi, ja vuorten perustukset liikkuivat: he värisivät, koska hän vihastui.

V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho.

Savu suitsi hänen sieraimistansa ja kuluttava tuli hänen suustansa, niin että hiilet siitä syttyivät.

Tehdy pohnula se a zatřásla země, základové hor pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Hän notkisti taivaat ja astui alas, ja synkiä pimeys oli hänen jalkainsa alla.

Dým vystupoval z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí rozpálilo.

Hän astui Kerubimin päälle ja lensi, ja hän lensi tuulen sulkain päällä.

Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

Hän pani pimeyden majansa ympärille, ja mustat paksut pilvet, jossa hän lymyssä oli.

A sedě na cherubínu, letěl, letěl na peří větrovém.

Kirkkaudesta hänen edessänsä hajosivat pilvet rakeilla ja leimauksilla.

Udělal sobě z temností skrýši,vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků.

Ja Herra jylisti taivaissa, Ylimmäinen antoi pauhinansa, rakeilla ja leimauksilla.

Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou, krupobití i uhlí řeřavé.

Hän ampui nuolensa ja hajoitti heitä: hän iski kovat leimaukset, ja peljätti heitä,

I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

Ja niin ilmestyivät vetten kuljut, ja maan perustukset ilmaantuivat, Herra, sinun kovasta nuhtelemisestas ja sinun sieraimies hengen puhalluksesta.

Vystřelil i střely své, a rozptýlil je, a blýskáním častým porazil je.

Hän lähetti korkeudesta ja otti minun, ja veti minun ulos suurista vesistä.

I ukázaly se hlubiny vod, a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé, Hospodine, pro dchnutí větru chřípí tvých.

Hän vapahti minun voimallisista vihollisistani, jotka minua väkevämmät olivat.

Poslav s výsosti, uchopil mne, vytáhl mne z velikých vod.

Ne ennättivät minun tuskapäivänäni; mutta Herra tuli minun turvakseni.

Vytrhl mne od nepřítele mého silného, a od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

Ja hän vei minun lakialle: hän tempasi minun ulos; sillä hän mielistyi minuun.

Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

Herra maksoi minulle minun vanhurskauteni jälkeen: hän antoi minulle kätteni puhtauden jälkeen.

Kterýž vyvedl mne na prostranno, vytrhl mne, nebo mne sobě oblíbil.

Sillä minä pidän Herran tiet, ja en ole Jumalaani vastaan.

Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých nahradil mi.

Sillä kaikki hänen oikeutensa ovat silmäini edessä, ja hänen käskyjänsä en minä tyköäni hylkää.

Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

Vaan olen vakaa hänen edessänsä ja vältän vääryyttä.

Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou, a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe.

Sentähden Herra kostaa minulle vanhurskauteni perästä, kätteni puhtauden jälkeen, silmäinsä edessä.

Nýbrž upřímě choval jsem se k němu, a vystříhal jsem se nepravosti své.

Pyhäin kanssa sinä pyhä olet, ja toimellisten kanssa toimellinen.

Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých, kteráž jest před očima jeho.

Puhdasten kanssa sinä puhdas olet, ja nurjain kanssa sinä nurja olet.

Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k člověku upřímému upřímě se máš.

Sillä sinä vapahdat ahdistetun kansan, ja korkiat silmät sinä alennat.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Sillä minun kynttiläni sinä valaiset; Herra minun Jumalani valaisee minun pimeyteni.

Lid pak ssoužený vysvobozuješ, a oči vysoké snižuješ.

Sillä sinun kauttas minä sotaväen murran, ja minun Jumalassani karkaan muurin ylitse.

Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé.

Jumalan tie on täydellinen. Herran puheet tulella koetellut: hän on kaikkein kilpi, jotka häneen uskaltavat.

Nebo v tobě proběhl jsem vojsko, a v Bohu svém přeskočil jsem i zed.

Sillä kuka on Jumala, paitsi Herraa? ja kuka on kallio, paitsi Jumalaamme?

Boha tohoto silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné, onť jest štít všech, kteříž v něho doufají.

Jumala vyöttää minun voimalla, ja panee minun tieni viattomaksi.

Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina, a kdo skalou kromě Boha našeho?

Hän tekee jalkani niinkuin peurain jalat, ja asettaa minun korkeudelle.

Ten Bůh silný přepasuje mne udatností, a činí dokonalou cestu mou.

Hän opettaa käteni sotimaan, ja käsivarteni vaskijoutsea vetämään.

Činí nohy mé jako laní, a na vysokostech mých postavuje mne.

Ja sinä annoit minulle autuutes kilven, ja sinun oikia kätes vahvistaa minun: ja koskas minun alennat, niin sinä teet minun suureksi.

Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

Sinä levitit minun askeleeni minun allani, ettei minun kantapääni livistyneet.

Tys mi také dodal štítu spasení svého, a pravice tvá podpírala mne, a dobrotivost tvá mne zvelebila.

Minä ajan vihollisiani takaa ja käsitän heitä, ja en palaja, ennenkuin minä heidät hukutan.

Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou, a nepodvrtly se nohy mé.

Minä runtelen heitä, ettei he taida nousta: heidän täytyy kaatua jalkaini alla.

Honil jsem nepřátely své, a postihl jsem je, aniž jsem se navrátil, až jsem je vyhubil.

Sinä valmistat minun voimalla sotaan: sinä taivutat minun alleni ne, jotka nousevat minua vastaan.

Tak jsem je zranil, že nemohli povstati, padše pod nohy mé.

Sinä annat minulle viholliseni kaulan, ja minä kadotan vainoojani.

Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji, povstávající proti mně sehnul jsi pode mne.

He huutavat, vaan ei ole auttajaa: Herran tykö, mutta ei hän vastaa heitä.

Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, abych ty, kteříž mne nenáviděli, vyplénil.

Minä survon heitä niinkuin maan tomun tuulen edessä, ja heitän pois niinkuin loan kaduilta.

Volaliť jsou, ale nebylo spomocníka k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

Sinä pelastat minua riitaisesta kansasta: sinä asetat minun pakanain pääksi; se kansa, jota en minä tuntenut, palvelee minua.

I potřel jsem je jako prach u povětří, jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je.

Se kuultelee minua kuuliaisilla korvilla: muukalaiset lapset kieltävät minun.

Ty jsi mne vyprostil z různic lidu, a postavils mne v hlavu národům; lid, kteréhož jsem neznal, sloužil mi.

Muukalaiset lapset vaipuvat ja vapisevat siteissänsä.

Jakž jen zaslechli, uposlechli mne, cizozemci lhali mi.

Herra elää, ja kiitetty olkoon minun kallioni, ja minun autuuteni Jumala olkoon ylistetty!

Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých.

Jumala, joka minulle koston antaa, ja vaatii kansat minun alleni;

Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého,

Joka minua auttaa vihollisistani: sinä korotat myös minun niistä, jotka karkaavat minua vastaan: sinä pelastat minua väkivaltaisesta miehestä.

Bůh silný, kterýž mi pomsty poroučí, a podmaňuje mi lidi.

Sentähden minä kiitän sinua, Herra, pakanain seassa, ja veisaan nimelles kiitoksen,

Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých, také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne, a od člověka ukrutného vyprostils mne.

Joka suuren autuuden kuninkaallensa osoittaa, ja tekee hyvästi voidellullensa, Davidille, ja hänen siemenellensä ijankaikkisesti.

A protož chváliti tě budu mezi národy, ó Hospodine, a jménu tvému žalmy prozpěvovati, [ (Psalms 18:51) Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého, a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky. ]