Psalms 139

Davidin Psalmi, edelläveisaajalle. Herra! sinä tutkit minua, ja tunnet minun.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
Joko minä istun eli nousen, niin sinä sen tiedät: sinä ymmärrät taampaa ajatukseni.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
Joko minä käyn eli makaan, niin sinä olet ympärilläni, ja näet kaikki tieni.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
Sillä katso, ei ole sanaakaan kieleni päällä, joita et sinä Herra kaikkia tiedä.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
Sinä olet tehnyt jälkimäiseni ja ensimäiseni, ja pidät sinun kätes minun päälläni.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
Senkaltainen tieto on minulle ylen ihmeellinen ja ylen korkia, etten minä voi sitä käsittää.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
Kuhunka minä menen sinun hengestäs? ja kuhunka minä sinun kasvois edestä pakenen?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
Jos minä astuisin ylös taivaaseen, niin sinä siellä olet: jos minä vuoteeni helvetissä rakentaisin, katso, sinä myös siellä olet.
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
Jos minä ottaisin aamuruskon siivet, ja asuisin meren äärissä,
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
Niin sinun kätes sielläkin minua johdattais, ja sinun oikia kätes pitäis minun.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
Jos minä sanoisin: pimeys kuitenkin peittää minun, niin on myös yö valkeus minun ympärilläni.
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
Sillä ei pimeys sinun edessäs pimitä, ja yö valistaa niinkuin päivä; pimeys on niinkuin valkeus.
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
Sinun hallussas ovat minun munaskuuni: sinä peitit minun äitini kohdussa.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
Minä kiitän sinua sen edestä, että minä niin aivan ihmeellisesti tehty olen: ihmeelliset ovat sinun tekos, ja sen minun sieluni kyllä tietää.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Ei minun luuni olleet sinulta salatut, kuin minä siinä salaisesti tehty olin, kuin minä maan sisällä niin taitavasti koottu olin.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
Sinun silmäs näkivät minun, kuin en vielä valmistettu ollut, ja kaikki päivät sinun kirjaas olivat kirjoitetut, jotka vielä oleman piti, joista ei yksikään silloin vielä tullut ollut.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
Mutta kuinka kalliit ovat minun edessäni, Jumala, sinun ajatukses? kuinka suuri on heidän lukunsa?
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
Jos minä heitä lukisin, niin ne olisivat usiammat kuin santa: kuin minä herään, olen minä vielä tykönäs.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
Jumala, jospa tappaisit jumalattomat, ja verikoirat minusta poikkeisivat.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
Sillä he puhuvat sinusta häpiällisesti, ja sinun vihollises turhaan lausuvat (sinun nimes).
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
Herra, minä tosin vihaan niitä, jotka sinua vihaavat, ja minä närkästyn heistä, jotka karkaavat sinua vastaan.
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
Täydestä todesta minä heitä vihaan; sentähden ovat he minulle viholliset.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
Tutki minua, Jumala, ja koettele sydämeni: kiusaa minua, ja ymmärrä, kuinka minä ajattelen.
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
Ja katsos, jos minä pahalla tiellä lienen, niin saata minua ijankaikkiselle tielle.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.