Psalms 132

Veisu korkeimmassa Kuorissa. Muista, Herra, Davidia, ja kaikkia hänen vaivojansa,

Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,

Joka Herralle vannoi, ja lupasi lupauksen Jakobin väkevälle:

Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:

En mene huoneeni majaan, enkä vuoteeseeni pane maata;

Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,

En anna silmäini unta saada, enkä silmälautaini torkkua,

Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,

Siihenasti kuin minä löydän sian Herralle, Jakobin väkevän asumiseksi.

Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.

Katso, me kuulimme hänestä Ephratassa: me olemme sen löytäneet metsän kedoilla.

Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.

Me tahdomme hänen asuinsioihinsa mennä, ja kumartaa hänen jalkainsa astinlaudan edessä.

Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.

Nouse, Herra, sinun lepoos, sinä ja sinun väkevyytes arkki.

Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.

Anna pappis pukea heitänsä vanhurskaudella ja sinun pyhäs riemuitkaan.

Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.

Älä käännä pois voideltus kasvoja, sinun palvelias Davidin tähden.

Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.

Herra on vannonut Davidille totisen valan, ja ei hän siitä vilpistele: sinun ruumiis hedelmästä minä istutan istuimelles.

Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.

Jos sinun lapses minun liittoni pitävät, ja minun todistukseni, jotka minä heille opetan, niin heidän lapsensa myös pitää sinun istuimellas istuman ijankaikkisesti.

Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.

Sillä Herra on Zionin valinnut, ja tahtoo sitä asuinsiaksensa.

Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:

Tämä on minun leponi ijankaikkisesti: tässä minä tahdon asua; sillä se minulle kelpaa.

Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.

Minä hyvästi siunaan hänen elatuksensa, ja hänen köyhillensä kyllä annan leipää.

Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,

Hänen pappinsa minä puetan autuudella; ja hänen pyhänsä pitää ilolla riemuitseman.

A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.

Siellä minä annan puhjeta Davidin sarven: minä valmistan kynttilän voidellulleni.

Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.

Hänen vihollisensa minä häpiällä puetan; mutta hänen päällänsä pitää hänen kruununsa kukoistaman.

Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.