Psalms 122

Davidin veisu korkeimmassa Kuorissa. Minä iloitsen niistä, jotka minulle sanovat: että me menemme Herran huoneeseen,

Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

Ja että meidän jalkamme pitää seisoman sinun porteissas, Jerusalem.

A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

Jerusalem on rakennettu kaupungiksi, johon on tuleminen kokoon,

Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

Että sukukunnat astuisivat sinne ylös, Herran sukukunnat, Israelille todistukseksi, kiittämään Herran nimeä.

Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

Sillä siellä ovat istuimet rakennetut tuomittaa, Davidin huoneen istuimet.

Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

Toivottakaat Jerusalemille rauhaa: he menestyköön, jotka sinua rakastavat!

Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

Rauha olkoon sinun muureis sisällä, ja onni sinun huoneissas!

Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

Minun veljieni ja ystäväini tähden minä toivotan nyt sinulle rauhaa!

Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

Herran meidän Jumalamme huoneen tähden etsin minä sinun parastas.

Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.