Psalms 116

Sitä minä rakastan, että Herra kuulee minun rukoukseni äänen;
Miluji Hospodina, proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé.
Että hän korvansa kallistaa minun puoleeni; sentähden minä avukseni huudan häntä elinaikanani.
Nebo naklonil ucha svého ke mně, když jsem ho vzýval ve dnech svých.
Kuoleman paulat ovat minun piirittäneet, ja helvetin ahdistukset ovat minun löytäneet: minä tulin vaivaan ja tuskaan.
Obklíčilyť mne byly bolesti smrti, a úzkosti hrobu potkaly mne; sevření a truchlost přišla na mne.
Mutta minä avukseni huudan Herran nimeä: o Herra, pelasta minun sieluni!
I vzýval jsem jméno Hospodinovo, řka: Prosím, ó Hospodine, vysvoboď duši mou.
Herra on armollinen ja vanhurskas, ja meidän Jumalamme on laupias.
Milostivý Hospodin a spravedlivý, Bůh náš lítostivý.
Herra kätkee yksinkertaiset: kuin minä olin kovin vaivattu, niin hän minua autti.
Ostříhá sprostných Hospodin; znuzen jsem byl, a spomohl mi.
Palaja taas, minun sieluni, sinun lepoos; sillä Herra tekee hyvästi sinulle.
Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.
Sillä sinä olet sieluni temmannut pois kuolemasta, silmäni kyynelistä, jalkani kompastuksesta.
Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti, oči mé od slz, nohu mou od poklesnutí.
Minä vaellan Herran edessä eläväin maassa.
Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých.
Minä uskon, sentähden minä puhun; mutta minä sangen vaivataan.
Uvěřil jsem, protož i mluvil jsem, ačkoli jsem byl velmi ztrápený.
Minä sanoin hämmästyksessä: kaikki ihmiset ovat valehteliat.
Já jsem byl řekl v pospíchání: Všeliký člověk jest lhář.
Kuinka minä maksan Herralle kaikki hänen hyvät tekonsa, jotka hän minulle teki?
Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná?
Minä otan sen autuaallisen kalkin, ja saarnaan Herran nimeä.
Kalich mnohého spasení vezmu, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Minä maksan lupaukseni Herralle kaiken hänen kansansa edessä.
Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho.
Hänen pyhäinsä kuolema on kallis Herran edessä.
Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho.
O Herra! minä olen sinun palvelias, minä olen sinun palvelias, sinun piikas poika: sinä olet minun siteeni vallallensa päästänyt.
Ó Hospodine, že jsem služebník tvůj, služebník, pravím, tvůj, syn děvky tvé, rozvázal jsi svazky mé.
Minä uhraan sinulle kiitosuhria, ja Herran nimeä saarnaan.
Tobě obětovati budu obět díků činění, a jméno Hospodinovo vzývati budu.
Minä maksan Herralle lupaukseni kaiken hänen kansansa edessä,
Sliby své Hospodinu splním, teď přede vším lidem jeho,
Herran huoneen esikartanoissa, keskellä sinua, Jerusalem. Halleluja!
V síňcích domu Hospodinova, u prostřed tebe, Jeruzaléme. Halelujah.